| Trojice | |||
| datum / id | 07.02.2006 / 196590 | Vytisknout | | |
| autor | Danny | ||
| kategorie | Povídky | Další dílo autora | |
| zobrazeno | 3667x | ||
| počet tipů | 4 | ||
| v oblíbených | 0x | ||
| Prolog | |||
| Trojice | |||
|
On
Další prázdný den. Čekal na nějaký energetický impuls a kolem se odvíjely dokola omleté programy opakování téhož. Pár plochých rozhovorů, pár cyklících kousků nezpracované karmy. K čemu to všechno? Ten večer se na jihu Země ozvalo silné zemětřesení. Ona Tímto dnem se proživořila jako těmi předtím. Z manifestace rozbujelého ega lidí v okolí jí bylo na zvracení. Žádný hlubší smysl, žádný řád, hlušina. Toho dne připravily záplavy o život pár desítek lidí. On Četl ten mail znovu a znovu. "Nezasloužím si Tě, jsi na mě příliš hodný, bych se nedokázala..." svou přirozenost změnit neuměl. Další vztah skončil v popelu času. Stejně byly ty dotyky prázdné, bez energie. Šel rozčarovaný spát a jeho vztek korunovalo další chvění zemských desek. Ona Bloudila ulicemi a cítila, že nepatří nikam. Pohledy jiných ji vyháněly ze všech míst, na kterých se její oči snažily usadit. Cítila se jako vyděděnec, jako ryba vyvržená na mořský břeh. Povzdechla si a šla domů. Tu noc řádila další vlna tsunami na východě planety. On Ráno měl pocit že něco přijde. Existence ho volala "do zbraně". Na zastávce autobusu tušení zesílilo. Zahlédl smutný pohled slečny čekající vedle něj. Napadlo ho se usmát. Ona Úsměv... tak silnou a přitom tak jemnou podporu neočekávala. Jakoby toho muže znala... z minulých životů? Ze snů? Rovněž se usmála, pohledem obsáhla celé okolí a řekla: "To je divná planeta, že?" "To tedy je," odvětil, "pamatujete, jak jsme ji tvořili?" On Ta intuice mu přišla, hned jak ji uviděl. Začínal si vzpomínat na dávno zasuté tvůrčí Slovo, kterým kdysi disponoval - každý svět potřebuje ke stvoření mužský i ženský element, takže nyní našel svůj tvůrčí protějšek, bytost se kterou dali zrod této rovině světa. Ona Na chvíli jí to vyrazilo dech. Psycholog jí jednou řekl, že má "falešný pocit omnipotence", vždy tušila, že svede daleko více, než co jí současné lidské tělo nabízí - a teď potvrzení skrytých snů od neznámého, ale vlastně tak známého člověka. Vzali se za ruce a bylo to, jako kdyby se vybilo ohromné množství nahromaděné energie. Toho večera nebyly na Zemi žádné záplavy, ani žádná zemětřesení. On Bylo to naprosto, řádově jiné než všechny vztahy které měl předtím. Mohli se bavit mimo normálních každodenních věcí i o svých stvořitelských plánech, kvalitách energií... Zjistil, že mohou - zatím pouze útržkovitě a jednoduše - telepaticky komunikovat. Zkoušeli si vzpomenout na tvůrčí Slovo, aby mohli pročistit Zemi od neduhů. Ona Ještě nikdy nebyla tak plná energie. Vše bylo super, ale stále tu byla nějaká bílá místa, energie u kterých nevěděli, zda je stvořil on či ona či jaký mají účel. Také je trápily epidemie, které se v celosvětovém měřítku občas objevovaly a ani jeden z nich nevěděl, jak je zažehnat. On Vše bylo skvělé, ale cítil, že by se mohl mít ještě líp. Jednou jak šel po ulici, plný energie a telepaticky ponořený do mlhy myšlenek lidí kolem, se usmál na jednu z kolemjdoucích žen. Ale běda - v jejích očích zahlédl daleko víc než jen vědomí pouhé lidské bytosti - byla tam nesmrtelná, divoká vášeň, rozkoš plná fantazie. Usmála se a nenuceně prohodila: "Co ty tady?" Ta druhá Celý život cítila, že je spolutvůrkyní, ale nevěděla co s tím. Všechno už vyzkoušela a pořád to bylo málo - ale teď tenhle chlap, tahle bytost, někdo stejné úrovně a schopností - celá lačná využila svoje umění svádět na maximum. Cítila i jinou ženu - no bóže, tak někoho má, to není tělesná vada - ale tušila, že svého dosáhne. Ten den epidemie na světě ustaly, ale kvečeru se znovu ozvaly záplavy. Trojice Nyní na sebe hleděli všichni tři. Dal obě ženy svolat, protože nevěděl jak dál. Cítili, že nyní je tvůrčí Slovo kompletní... teprve nyní jim docházelo spoustu z nespravedlností a nerovnováhy světa, mýty o boží Trojici, o jablku Poznání... Nyní si již pamatovali na věčný souboj dvou žen o Něho, při kterém si vymazali paměť a klesli do svého stvoření, zajatí v něm jako mouchy v jantaru. Neschopni slov se dívali jeden po druhém. Svět Jak se Trojice dohodla, není nám smrtelníkům známo. Je však faktem, že zemětřesení, záplavy i epidemie sužují svět nadále. | |||
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
| 08.02.2006 00:00:00 | dát kritice tip | flétnistka |
| Dobrý, dost...po dlouhý době jsem dokázala přečíst delší text...a jsem nadšená...* | ||
| 08.02.2006 00:00:00 | 1 tipů dát kritice tip | |
| *! | ||
| 08.02.2006 00:00:00 | 1 tipů dát kritice tip | pekylau |
| Paráda. Zajímavé zpracování, ta představa mě fascinovala...až na poslední dva řádky. Ty mi přišly takové laciné. Tip. | ||
| 07.02.2006 00:00:00 | dát kritice tip | Geez |
| Originální, zajímavý, ačkoli poslední dva odstavce mě možná trošku zklamaly nelituju, že jsem dočetl:o) | ||
| 07.02.2006 00:00:00 | dát kritice tip | StvN |
| Dokáže zaujmout a hned ze začátku vtáhnout. Bohužel hladina nadšení klesá a čtu dál jen kvůli pointě, která mě nakonec ani moc nenadchla. | ||
| 07.02.2006 00:00:00 | dát kritice tip | Martyk |
| Svata trojice? V takovem pripade za ty zaplavy muzou oni tri. | ||
| 07.02.2006 00:00:00 | dát kritice tip | Fouckault |
| škoda že je tam ta kulisa světa přidána tak mechanicky a bez nápadu../nicméně to propojení mne zaujalo/ .... rádoby mystická pointa neee | ||
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.