Boj o čest mého Alíka

Tak tuhle kravinku sem napsal vlastně z povinnosti do školy, ale podle nadšených reakcí mého okolí je to snad docela sranda, tak si to užijte, můj sci-fi thriller právě začíná... a berte to s nadhledem prosím. :)

Jmenuji se Šťavel, Franta Šťavel a rád bych vám vyprávěl svůj příběh.

Všechno začalo jednoho krásného slunného podvečera, v jedné malé, bezvýznamné, ale přesto malebné vísce na jihu Čech, kde stojí moje shnilá, červy prolezlá, ale přesto roztomilá chatka. Toho osudného podvečera jsem šel se svým 7-letým pitbulem Alíkem na procházku do lesa. Zajímavé je, že ač je to pitbul s bojovým výcvikem, tak kromě několika nyní hospitalizovaných dětí z pískoviště nikdy nikoho nepokousal. Nepovažuji tudíž za nutné ho mít na vodítku. Bohužel však zrovna ve chvíli, kdy jsem si o pařez otíral omylem vyšláplé srnčí bobky, tak se mi Alík ztratil ze zorného pole. Byl jsem zmatený, vždyť Alík se nikdy nezaběhl! Volal jsem, pískal jsem, tleskal jsem, hledal jsem, dupal jsem, plakal jsem, ale Alík stále nikde. Najednou mě ale zaujalo cosi, co vyčuhovalo zpoza kopce. Vyšlapal jsem tedy stráň a naskytl se mi hrůzostrašný pohled. Přede mnou se do výše tyčil odporný, velký, slizký a zavalitý mimozemšťan, který voněl asi jako staré ponožky, co jsem včera našel za skříní. Pochopitelně jsem se hned strašně lekl, ale co jsem spatřil na druhý pohled, mě vyděsilo ještě víc. Ten mimozemšťan si totiž právě pochutnával na mém Alíkovi! Z pohledu na zelenou příšeru jak okusuje žebírka mého pejska se mi udělalo - jemně řečeno - nevolno a s jekotem jsem doběhl na konec lesa, kde jsem se svalil na zem a rozbil si hlavu o památník československých legionářů, až jsem upadl do bezvědomí.

Vzbudil jsem se až ráno, když mě podezřívavě očichíval místní medvěd brtník. Bylo mi strašně špatně, točila se mi hlava a jen zteží jsem si uvědomoval souvislosti. Pak se mi však náhle rozjasnila paměť. "Alíku!" Vykřikl jsem, až se okna v panelácích rozsvěcela. Byl jsem na pokraji sil, ale musel jsem něco dělat, zvedl jsem se ze země, popadl březovou větev a šel jsem na zteč za ufounem.

I když jsem měl zlomené oba kotníky, několikanásobnou frakturu lebky a přetržený lýtkový sval, tak mi pulzovalo hlavou jediné: "Musím Alíka pomstít!"
Když jsem dorazil na místo činu, mimozemšťan tam stále byl a spokojeně odpočíval, opřený o strom. Stál jsem před ním, oddechoval jsem a při pohledu na ohryzané zbytky Alíka se mě stále více zmocňoval vztek. Chtěl jsem ho vzbudit, chtěl jsem aby viděl svůj konec, a tak jsem zařval bojový pokřik, jaký jsem viděl v jednom americkém filmu a rozběhl se na něj. Upřelo se na mě všech 5 jeho vyjevených očí a já věděl, že teď je ten pravý moment překvapení. Zrovna v okamžiku kdy jsem dělal smrtící výpad svou březovou větví se však něco stalo. Až po chvíli mi došlo co to je - z mých kecek od vietnamců se odloupla podrážka, o kterou jsem okamžitě zakopl a padal přímo k nohám té zelené příšery, ani netušíc, zda byl můj výpad přesný, či ne. Obluda začala zničehonic hekat a podivně se kroutit a to už mi došlo, že se mi výpad asi povedl. Chtěl jsem uhnout, ale už jsem na to neměl dost sil. Ufoun mě zavalil do dusivé, zelenočerné tmy.

Umřel jsem, ale s hřejivým pocitem na srdci, že jsem umřel jako hrdina.

---