Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Life in the Street

25. 02. 2001
4
0
3211
Autor
Dvoukvitek

Tato kratičká povídečka vznikla jako reakce na stejnojmennou píseň od nejmenovaného zahraničního interpreta. (Tušim že si říká Coolio :o)) V žádném případě se nejedná o autobiografii... Dvoukvítek

Za devatero kontejnéry a devatero rozkopanými popelnicemi, za hromadou odpadků z kuchyně žil byl jeden starý houmeles. Měl se fajn. Když byl hlad tak stačilo prohlédnout jeden z devíti kontejnérů, nebo lapit nějakou zatoulanou kočku či psa. Když pršelo, nebo padal sníh nebyl problém najít si nějaký neobsazený kontejnér kde se mohl pohodlně uvelebit na rozkládajících se zbytcích od oběda které sem někdo vyhodil a bylo mu krásně. Spokojeně obíral rybí kostřičku a labužnicky si pomlaskával. Od jisté doby má však speciální grif na to, jak si žít docela obstojně. Nechává si totiž platit od nejprestižnějších podniků, hotelů, kaváren a restaurací ve městě za to, že je nenavštíví. A vedení těchto zařízení vždy velmi rádo a s obrovskou chutí zaplatí – zvláště po osobním setkání, spojeném s velmi realistickým napodobením černého kašle. Na podobné akce si náš houmeles vždy připraví něco speciálního a vždy mimořádně odpuzujícího. Je mistr převleků, přeborník a velký znalec exotických vůní zatuchlých toalet, hlubokých kanálů a bezedných stok. Velmi pečlivě studoval za dlouhých zimních večerů ve svém kontejneru lékařské příručky, díky nimž některé své tělesné vady, kožní, plicní a jiné choroby dokázal vypilovat téměř k naprosté dokonalosti. Je však pravda, že jeho mistrovství dovede málokdo plně ocenit. Zvláště již po prvním setkání, kdy vás naprosto omráčí nejen jeho vzhled. První co určitě zaujme na jeho shrbené, belhající se postavě je výraz jeho tváře. Konkrétně jeho očí – má totiž poměrně ošklivý zvyk dívat se lidem zpříma do očí, což by mnohému člověku nepřišlo zase až tak strašné – ale on díky letitému nacvičování speciálních grimas, způsobů šilhání a především díky svému velmi ošklivému zelenému a šedému zákalu dokáže vyvolat ve tvářích lidí velice zvláštní výrazy, které kombinují výrazy údivu, děsu, znechucení a občas – i když jen zřídka – také soucitu. Ti lidé, kteří měli z počátku to štěstí a unikli jeho pátravému a všepronikajícímu pohledu jsou v zápětí zasáhnuti vlnou odporného hnilobného puchu rozkládajícího se čehosi, čeho nosí houmeles vždy kapsy naplněné k prasknutí. Bývají to většinou věci, po jejichž původu by rozumný člověk raději nepátral – a to jak z hygienických tak i z mnoha jiný důvodů. Vrcholem jeho mistrovství je ovšem okamžik, kdy velmi profesionálně napodobuje tuberácké vykašlávání a následně nechává kanout vesele zbarvený hlen po své neoholené bradě. To nastává chvíle, kdy mnoho okolo stojících, či pouze procházejících osob počne zmateně pobíhat okolo a hledat místo – většinou však marně - kde by bylo možné ulevit svému rozbouřenému žaludku. V této fázi již obyčejně vstupuje na scénu majitel podniku s plynovou maskou na obličeji a rukama navlečenýma v gumových rukavicích až nad lokty – svírající v jedné ruce náhradní filtr do masky a v ruce druhé obálku s jistým, celkem zanedbatelným obnosem, kterou roztřeseně vsunuje houmelesovi do vyzývavě netažené dlaně. Houmeles potom již pouze přepočítá peníze a s hlubokou poklonou se odporoučí zanechávaje za sebou poměrně hustou atmosféru, která má ještě dlouho připomínat majiteli tuto neobyčejnou návštěvu… Tímto poměrně originálním způsobem si přišel k docela slušným penězům – za svůj první, takto získaný, honorář si nechal svůj postup patentovat a zřídil si spol. s r.o. Nyní žije se svou ženou Lin-Chu a osmi dětmi (Iu-Min, Alu-Min, Icak-Rabinem, Liu-Činem, Min-Tingem, Mao-Ce-Tungem jr., Liu-Cangem a nejmladším synem Jiřím) v překrásné vile na pobřeží poblíž města Los Angeles v Californii.
evalota47
24. 11. 2005
Dát tip
Cha cha-pěkně houmelesácká povídečka,nevím jestli je to okpčené nebo něco podobného-páč jsem nic podobnýho ještě nečetla-aspoň si nepamatuju.běda mám mezery ve studiu-pomůžete mi to dohnat????T

Skleboun
10. 03. 2001
Dát tip
Prislo mi to jako kopirovani z Prachette, ale tak moc, az jsem se divila, jestli ti to nedoslo nebo je to naschvla, nebo ja nevim... neni to spatny, ale tolik me to nedostalo, protoze Terryho original je lepsi :))

Grendel
10. 03. 2001
Dát tip
začátek velmi povedený... chtělo by to však nějakou větší zápletku či dějovost ;) ale jinak je to velmi povedené ....... *

Menahen
08. 03. 2001
Dát tip
2K rule! Hlavně nazačátku jsem padal domdlob smíchem a radši jsem šel spát, ale potom to už nějak zesláblo, ale za ten začátek máš Ťips

Eowyn
08. 03. 2001
Dát tip
Víš, já mám při tomhle takový smíšený pocity. Nevím, jestli se tomu mám smát nebo jestli mi to má připadat nechutný. Já nevím, jsem divná .))))

Merle
27. 02. 2001
Dát tip
námět vytáhlý z Prachetta, nijak zvlášť dobře zpracovaný... no dobře, není to až tak hrozný, ale to kopírování mě štve a to si ještě říkáš dvoukvítek...

Dvoukvitek
27. 02. 2001
Dát tip
Přiznávám... Ale moc a moc se mi líbí postavička starýho Smrdi Ruma... A navíc - Terry se to nedozví ( pokud mě neprásknete... )

ruby
25. 02. 2001
Dát tip
byl to myslim marky mark...teda jsem si tim skoro jista a co se tyka povidky...prumer

Astalavista
25. 02. 2001
Dát tip
Ruby: Jo, vzpomínám na tu dobu, byl to Marky Mark a Prince Ital Joe.

Dvoukvitek
25. 02. 2001
Dát tip
Á jeje, já věděl že sem to nestrefil... Tuto chybku, ač zjevně neodpustitelnou už ale napravovat nebudu... Třeba mě kamenujte... Takhle sem to po dvou letech vytáhnul ze šuplíku a ztratilo by to "uměleckou" (všimněte si prosím těch uvozovek) hodnotu. Díky za (snad) pochopení.

Mara
25. 02. 2001
Dát tip
Mne se líbí, jakým stylem je to napsaný, ale vyvrcholení nic moc, čekala jsem trochu víc. :)

Katerina
25. 02. 2001
Dát tip
Jsi me rozesmala!! :-)))

2K ... můj názor znáš...byl jsem unešen a jsem znovu :)

Dvoukvitek
25. 02. 2001
Dát tip
Simi :))))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru