Špatný den

Utíká a ostré větvičky ho šlehají do tváře. Z několika šrámů mu po obličeji stékají pramínky krve. Děs zračící se v jeho unavených očích vypovídá o jakési nepopsatelné hrůze kterou prožil a vlasy které měl ještě včera černé jako havraní peří jsou teď jako padlý sníh. V ruce svírá jílec svého v půli zlomeného meče a utíká. Na okamžik se zastavil aby popadl dech. Opřel se o mohutný kmen stromu a sípavě zalapal po několika doušcích ledového vzduchu. Les kolem tonul v až nadpřirozeném tichu, které přehlušoval pouze jeho zrychlený dech a tlukot jeho srdce. Náhle několik stop kdesi za ním zapraskala suchá větvička. Ten zvuk doprovodilo temné zavrčení při kterém tuhla krev v žilách. Prudce se otočil a v temnotě mezi stromy zahlédl mihnout se obrovský černý stín. Na krátký okamžik spatřil znovu ty dva rudé žhnoucí body – dvě oči jejichž pohled v něm vyvolával nepředstavitelnou hrůzu, hrůzu ze smrti. Zmobilizoval všechny své poslední síly a dal se opět do zoufalého běhu. Zaslechl za sebou vzteklé zavrčení a cítil že se jeho náskok každým okamžikem zmenšuje. Povedlo se mu však udělat jen pár desítek kroků když klopýtl o kořen nějakého stromu. Ve chvíli, kdy padal k zemi, zahlédl ještě temnou siluetu děsivě vyhlížejícího stvoření uprostřed rozhodujícího skoku. Uvědomil si že zemře. Zemře jako všichni ostatní muži z jeho lovecké družiny. Ještě než dopadl na promrzlou zem pokrytou tlejícím jehličím, bleskla mu hlavou myšlenka, že už od rána je celej tenhle den pěkně na hovno...

---