Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Velké vítězství

25. 02. 2001
2
0
2366
Autor
Dvoukvitek

Den začal, ostatně jako včera, velmi chladným podzimním ránem. Dick jako vždy pomalu rozlepil své levé a v zápětí i pravé oko a začal svůj každodenní vstávací rituál. Ten spočíval v tom, že vždy přibližně po dobu dvou hodin po probuzení upřeně zíral na strop a patrně ve snaze ho zhypnotizovat neustále dokola opakoval slůvka typu "Jestli ten zatracenej kohout okamžitě nepřestane vřískat, tak ho nechám, namouduši, vykastrovat!", po té vždy obvykle následovalo ještě několik poznámek k začínajícímu dni - které ale většinou nijak zvlášť neoplývaly citovatelnými výrazy... Dnes to však bylo trošku jinak. Dickovy dalo docela nemálo práce přijít na to, co hernajs na tomhle ránu nesedí. Až teprve po první hodině, kdy se marně pokoušel zaostřit na strop, zjistil že tahle místnost vůbec žádný strop nemá a že už tady dýl jak hodinu civí do koruny nějakého - pravda celkem košatého - kaštanu. To ho však ani zdaleka nepřekvapilo tak, jako skutečnost že se vůbec nemohl pohnout. Zkusil pohnout hlavou, ale bez odezvy. Pokusil se pohnout rukou. Nic. Toto vyzkoušel provést se všemi svými údy - se stejným výsledkem. Dokonce už se mu ani nepovedlo znovu zavřít oči. Po tomto poměrně zneklidňujícím zjištění počkal ještě asi deset minut, až všechny informace, které tak narychlo načerpal, zaujmou svá místa v těch správných mozkových závitech a patřičně se urovnají. Když konečně dospěl k vyhodnocení dnešního neobvyklého rána, začal pomalu a zvesela propadat panice, která zvolna přecházela z mírného znepokojení až do nejtěžších stádií čiré, kristalické hrůzy. Z jeho hlubokého zamyšlení ho však znenadání vyrušil hluk nějaké šarvátky. Znělo to jako když se přibližně deset tisíc mužů ozbrojených meči, kopími, noži, vidličkami a štíty pokouší zmasakrovat stejně velký hlouček obdobně ozbrojených chlapíků. Zkrátka bitva jako vyšitá. Ani se nenadál a všude kolem něj začala pravá bitevní vřava. Viděl mnoho ozbrojených mužů, z nichž v mnohých dokonce poznával sousedy z okolních vesnic a chlapy se kterými vysedával každý večer v krčmě u korbele medoviny, kterak zasazují těžké rány druhé armádě drsně vyhlížejících barbarů. V jednom okamžiku zahlédl koutkem oka jen pár metrů od sebe proplachtit vzduchem něčí, těsně nad loktem, useknutou ruku. Přes tryskající krev, která za utnutou končetinou tvořila impozantní rudý oblouk, zahlédl Dick proti slunci překrásnou duhu. Zvláštní bylo, že než mu ta ruka úplně zmizela z dohledu, tak stále ještě docela urputně mávala mečem. Kdysi pravděpodobně opravdu velký válečník a zřejmě i původní majitel zmíněné končetiny se v příštím okamžiku po částech poskládal někam kousek od Dickovy hlavy. Jeho pokořitele však přerušil uprostřed vítězného pokřiku úder cepínem, který docela efektně rozmetal jeho hlavu po širokém okolí. Po tomto, a několika dalších divokých incidentech se celá vřava přesunula kousek stranou, kde pomalu slábla, až se po chvíli třeskot mečů a lámaných kostí změnil ve sténání raněných a umírajících mužů. A potom to zaslechl - vítězný popěvek v jeho rodném jazyce... Až nyní si Dick vzpomněl. Ještě včera přeci bojoval bok po boku s muži krále Roderika právě na téhle pláni, kde se snažili společnou silou zahnat armádu barbarských nájezdníků z dalekého severu vedenou Gruldem Ukrutným. Včera bitva nedopadla právě podle jejich představ a Roderikova armáda byla rozprášena. Zůstalo tady ležet spousta kamarádů. Až teď si Dick vzpomněl a uvědomil, proč tu leží i on. Ale dneska ti chlapi odvedli dobrou práci - museli brzy k ránu podniknout odvetný útok a rozsekali ty špinavý barbary na malinký kousky! Přeci jenom to všechno nebylo zase tak úplně zbytečné. "Tak sme přece jenom vyhráli!", řekl si Dick a jeho duše se pomalu vznesla nad bitevní pláň odkud se odebrala dlouhým tmavým tunelem za jasným světlem, které zářilo na jeho konci...
nože a vidličky nechápu, jinak dobrý. možná by byl lepší konec kdyby vstal s tím, že prostě na bitvu zapoměl adíky tomu přežil, ale ty máš asi celkem rád smrt a já tvůj konec beru. Dobrý t*

Android
19. 01. 2002
Dát tip
Já vím, že umírá a má v hlavě zmatek, ale noži a vidličkami??-) Nic moc...

Reistlin
04. 01. 2002
Dát tip
Věta: Vesele propadal panice.... mi připadá drobet zvláštní. Jak se vesele propadá panice?

Danny
26. 09. 2001
Dát tip
heezkyy *

Verita
13. 07. 2001
Dát tip
tahle povídka se mi z těch tří líbila nejvíc.... až na to světlo na konci tunelu... :))))

Menahen
10. 03. 2001
Dát tip
Moc fajn!

Grendel
10. 03. 2001
Dát tip
líbivé čtení snad jen bych nesrovnával šarvátku a bitvu dvacetitisíc chlapíků ;) ze začátku to vypadalo na nějaké to pěkné sci-fi... škoda :( ale fantasy je taky dobré :)

Ansuz
27. 02. 2001
Dát tip
Hezká povídka.:-)

ruby
25. 02. 2001
Dát tip
jeeee tak teda az k tej krystalckej hruze je to super...fakt bomba ale pak mi to dost zklamalo. korbel medoviny by me asi zabil...ale mozny je vselicos

příjemná četba...podaná a napsaná tak,jak to mám rád :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru