Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hadovo zęmni město

25. 02. 2001

1770

Autor

Correggio

(volná inspirace, nejde o skutečný příběh) z labutí na obloze zas bílé peří kane do popela k nám střechy jsou jako Tvoje dlaně chci se jich dotknout jsou příliš vysoko a příliš blízko slunci roztály by mi v prvním doteku *** dozněly zvony jedlička kdysi vánoční opřená o klepač koberců opadává nikdy už nedoroste zelená zůstala jen maličkými jehličkami dětských vzpomínek co pěstičkami jdou dál proč jdeme dál proč vůně vánoc netrvá jako Tvůj úsměv na vybledlé fotce kde zastavil jej věčný ustalovač čas Král slz za věčnost vybral svou daň pláň mlčí holými jeřáby ve zlatém dešti hvězd noc cinká rolničkami chvěješ se sama pár kroků ode mne z kalendáře opadávají listy popsané verši a Tvou rtěnkou červenají se touhou zamrzly s řekou na hladině zítra bude už všechno jiné a přece stejné jako dnes Usměj se

z laboti na vobloze zas bily peři kane do popela k nám střechę só jako Tvoje dlaně xco se jix dotknót só příliš vęsoko a příliš blizko slonko roztálę bę mně v prvnim dotęko *** doznělę zvonę jedlička gdęsę vánočni opřená o klepač kobercu opadává nigdę jož nedoroste zelená zvostala jenom maličkémi jehličkama dětskéx spominek co pěstičkama dó dál proč deme dál proč vuňa vánoc netrvá jako Tvuj ósměv na vybledly fotce gde zastavil ho věčné ostalovač čas král slz za věčnost vębral svó daň pláň mlči holéma jeřábama ve zlatym dyšťo hvězd noc cinká rolničkami xvěješ se sama pár kroku vode mně z kalendářa vopadávajó lęstę popsany veršama a Tvó rtěnkó červenajó se tóhó zamrzlę s řekó na hladině zétra bode jož všecko jiny a přece stény jako dneska Osmjé se