ulice

Procházím noční ztichlou ulicí. Nikde ani zvuk, jen srdce tlučící, jen tichý dech, co hřeje noční vzduch, jen strach, oráče života, co rozpad se mu pluh. Náhle odkudsi, přiběhl malý psík, chvíli tam pobíhal, pak sedl na chodník zamrskal ocáskem, radostně zavrněl, oči jak korálky, krásné a hnědé měl. I schýbl jsem se k němu a na ruku ho vzal, chvíli se celý chvěl, strachem co života dal, potom však pochopil, že bych ho chtěl mít rád, že kousek ze sebe, snad bych mu mohl dát. Nechci už chodit sám, chci někoho a pro něj žít. vážit si lásky, po majetku netoužit, vážit si pohledu v němž cit se skrývá, zatím ho nevidím. Tak už to bývá...

---