Hogaro, kapitola 1. - Příchod

„Pane, přišlo hlášení z výzvědné lodi,“ oznámil už dávno známou skutečnost spojař veliteli téhle akce a dočasnému kapitánovi lodi.

„Pusťte mi to na monitor,“poručil mu.

Naskočil před ním obraz muže z rodu Změněných ve středním věku ne nepodobného leckterým lidem. Ten muž promluvil lehkým tónem člověka, který ví, co dělá: „V soustavě se nachází tři planety středně osídlené bez náznaku jakékoli přítomnosti techniky určené pro obranu planety, jak na oběžné dráze, tak na povrchu. Útok může být proveden podle mých odhadů bez velkých ztrát. Jelikož se jedná o planety bez kontaktu s okolním vesmírem předpokládám, že o nás nevědí. Není se jedna planeta nachází na opačné straně od slunce a poskytuje, tím výhodu pro dobytí. Konec hlášení.“ Obraz muže zmizel a vystřídal ho plán lodi.

„Vždycky jsem si přál velet lodi třídy Cosmos, největší lodi jakou, kdy lidé vytvořili a nás ji naučili ovládat,“pomyslel si.

„Kapitáne chce s vámi mluvit generál Gergy,“znovu promluvil spojař. „mám vám ho přepojit na monitor.“

„Ano, přepojte mi ho,“ rozhodl se po chvilce zamyšlení. vůbec netoužil mluvit zrovna s Gregym.

„Kapitáne Kormi velice mě těší vidět vás opět v křesle mé lodi, ale byl bych radši, kdybyste ji tentokrát vrátil pokud možno vcelku.“neodpustil si generál narážku na jeho minulou akci.

„Zajisté vám bude vrácena vcelku. Podle předběžných odhadů se jedná o starou kolonii, jež se porouchala komunikační technika. Díky své odlehlosti předpokládám, že neví nic o nás a naší taktice v boji. Dále bych uvedl menší odhad jejich vojenské techniky. Nemají žádnou těžkou techniku, kterou by nás mohli z povrchu ohrozit,“ shrnul dosavadní zjištění výzvědné lodi a vlastních úvah.

„Takže se podle vás nemůže jednat o Zemi,“ zachmuřil se generál „ale o nějakou starou kolonii bez znalostí o nás. To se dá pokládat tahle soustava a její planety za snadný cíl. Neustále, ale hledáme Zemi. I když se na nás neusmálo opět štěstí nemusíme zoufat váš milí kamarád Antrok už prozkoumává jinou část galaxie.“

Tohle naštvalo Korma natolik, že vpustil do jinak vytříbeného a klidného tónu náznak rozrušení: „Vy jste mu povolil letět do neprozkoumané oblasti galaxie, té, které se báli všichni lidé. Když jsem o to samé požádal já před rokem, vykopl jste mne se slovy: „Jste blázen a snílek.“ připomněl generálovi.

„Ano, to jsem vám řekl, protože při vašich plánech bylo krytí téhle akce nemožné. Vyslat pět lodí třídy Titán, které jsou chloubou našich vědců, bylo absurdní a neuvážlivé.“ namítl zcela popravdě generál.

Proti tomuhle kapitán nemohl nic namítat. Nakonec ukončil rozhovor se slovy: „Určitě ji vrátím celou, pane.“ Nemohl stále uvěřit tomu, že generál svěřil úkol Antrokovi. Antrok byl jeho kamarádem do doby než vypukla válka. Díky tomu, že byli skoro dvojčata se staly maskoty jejich jednotky. Během několika let si navzájem zachránily bezpočet krát život. Z toho důvodu mezi nimi vznikla rivalita. Jak společně postupovali výše v hierarchii armády, zvětšovala se jejich rivalita. Většinou byl lepší Antrok. Vždycky měl dobrý čich na lidi, kterýma se obklopoval.

Z přemýšlení ho vytrhl spojař: „Pane, vstoupily jsme do soustavy Feln. Mám se pokusit o kontakt s výzvědnou lodí?“

„Nejdříve zkontrolujte zda někdo nehlídá vysílací a přijímací frekvenci. Při negativním výsledku navozte spojení a dejte mi jejich velitele na obrazovku.“ poručil kapitán.

Chvíli čekal než naskočí výsledek a poté spojení. Obdivuhodně rychlé za tohle musím spojaře pochválit. Nejen Antrok musí mít vynikající lidi.

„Kapitáne Kormi jsem rád, že této lodi velíte vy a ne ten namyšlenec Antrok. Měl bych totiž pro vás zajímavou zprávu. Na planetách je dohromady něco kolem dvou miliard lidí. Mají kulturu podobnou některým náboženstvím lidí ze Země. Dále techniku používají jenom pro komunikaci mezi planetami. Díky poloze první planety by se při útoku na ni nic nedověděly. Tak to by bylo vše, co k tomu můžu říci.“

„Jsme schopni navázat s první planetou spojení nebo jejich frekvence neodpovídají našim standardním,“ vznesl lehkým tónem dotaz.

„Měli bychom určitě navázat spojení s obdobou centrální komunikační budovy,“ odpověděl na dotaz velitel průzkumníků.

„Díky ti Gorgone za tvou službu a připoj se ke mně,“ pozval starého známého kapitán „aspoň si budeme moc zahrát zase šachy.“ Šachy ho naučily lidé a společně s Gorgonem už byli skoro neporazitelní. Teď by si i mohl klidně zahrát.