Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAutor - dílo - čtenář
04. 03. 2006
0
0
4883
Autor
Micro
Zajímaly by mě názory lidí, kteří se v jistých chvílích objevují jak v pozicích autorů, tak i čtenářů. Chtěl bych slyšet postoje těch, kteří k tomu mají co říct... uvítám všechny připomínky, popřípadě rozšíření téma diskuze.
-- Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
-- Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
-- Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
-- Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice, která se nedá z hlediska čtenáře zcela oddělit a popírat tak jednu nebo druhou položku?
Rád bych slyšel i důvody, proč jsou vaše názory takové nebo onaké...
Videt tam muze co chce, ale kdyz to nevidi ti ostatni tak ma problem to vyjadrit....Navic u vlastnich del neumime byt tak objektivni jako u del ostatnich....jsou to preci jenom nase "deti"..:-)
d: Dík za názor:)
a: V žádném případě? A nemůže tam vidět to, co ostatní nevidí? (tím nechci říct, že je nebo není nejlepší, ale tvrdit to tak radikálně? :) Ta druhá otázka byla myšlena spíš asi co se týče toho, co ti může dílo dát nebo co ti dát má... ale hranice jsou široké. K třetí odpovědi: :)
-- Je autor nejlepším čtenářem svého díla? -> V zadnem pripade...:-))). Pri ctenim vlastniho dila, ctenar nevidi...neslysi....co udel ostatnich. Neni schopen se na divat objektivne, zvlaste, pokud jsou cerstva.
-- Existuje "horší" nebo "lepší" čtení? Hm...tak nejak nevim, co si o tom myslet? Mozna, ze horsi cteni je cteni v rychlosti, to lepsi, kdyz si na to ctenar udela vice casu?
-- Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo? Tak tuhle otazku tak nejak vubec nechapu....
-- Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice, která se nedá z hlediska čtenáře zcela oddělit a popírat tak jednu nebo druhou položku? Myslim, ze na to jsem odpovedela uz pri prvni otazce....:-)
Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
ne
Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
ne
Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
pro mě je autor ten, kdo mě zajímá...mám to propojeno
Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice, která se nedá z hlediska čtenáře zcela oddělit a popírat tak jednu nebo druhou položku?
jestli může či nemůže být netknut nevím, asi může, ale já jsem určitě tknuta...
stříbrné_volvo_APS_03_24
17. 03. 2006
B: Jojo, o tom to je, o tom vlastním vyložení... :) Co se týče čtení, bylo to myšleno trochu jinak, viz níže... ale jinak vcelku souhlasim, tedy ne zcela s tím příměrem, protože na obraz se aplikují trochu jiné principy při jeho "čtení". Tam ti nikdo neříká - musíš začíst číst tady, je to jedno, můžeš ho zkonzumovat "najednou". V knize je to ale obvykle vhodné - začíst číst na první stránce a lineárně se dostat až na konec. To u obrazu padá.
*Autor je autor - často se může stát, že význam díla si každý čtenář vyloží po svém - někdy lépe, někdy hůře:o).
*Lepší-horší čtení = lepší horší obraz - kdo to posoudí? A máme právo to posuzovat = odsuzovat?
*Pokud čtu životopis a pak dílo - zajímavé. Z mého pohledu se obě věci prolínají.
Micro: Taky někdy vybírám na Písmáku podle autorů. Mám je (aspoň na starém Písmáku) uloženy mezi oblíbenými a chodí mi avíza. Takže vlastně taková dobrovolná forma vnucování si, zahájená v minulosti. To už nevybírám. Je to něco jako předplatné časopisu. A na to ses neptal. Ptal ses spíš na ty ostatní, na náhodný výběr 'z národa'. A tam je prvním kriteriem název díla. Pak první odstavec, a pak se teprve zajímám o autor. A vzpomenu-li si na některé dílo ještě za týden, jeho autora si pak pamatuji i přes noc (vnoci).
L: Dík za názor... Dá se říct, že v leččems souhlasim. Možná k tomu "internetovému" vybírání - i tady si často vybírám podle autorů a ty, kteří se mi líbí, čtu pravidelně a pamatuju si je i "přes noc" :).
Do prdele, tak takhle (těch 5 dalších kopií) se chová Nový Písmák, použiju-li 'tlačítko' [Zpět] (back) na horní liště prohlížeče. Zajímavé...
> Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Ne. Pokud ovšem autor není dosebezahleděný blbec.
> Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
Rozhodně existuje.
> Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
Téhle otázce nerozumím
> Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice...
Při četbě díla může být čtenář netknut informací, kdo je autorem díla (zvláště pak, pokud to v průběhu čtení neví, či autora nezná z předchozích děl). Něco jiného je to v tištěné literatuře, něco jiného v 'nalezištích' jakým je třeba Písmák. V tištěné literatuře zaujímá informace o autorovi významnější místo, už kvůli pořizování (koupit, půjčit). Prostě si častěji vybírám podle autora. Při čtení textů z webu si vybírám... ani nevím podle čeho. Kdo je autorem si přectu až když se mi text líbí. Nebo se to vůbec nedozvím. Nedělejme si iluze, že ty naše přezdívky tady, si bude někdo pamatovat déle než do vypnutí počítače :-)
Takový webový autor (někdo více, jiný méně) napíše občas něco úžasného a občas zase kravinu. Vybírat si na webu podle autora je vlastně připravováním se o překvapení. Asi jako přečíst si názory ostatních předem.
Tak nějak to vidím.
> Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Ne. Pokud ovšem autor není dosebezahleděný blbec.
> Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
Rozhodně existuje.
> Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
Téhle otázce nerozumím
> Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice...
Při četbě díla může být čtenář netknut informací, kdo je autorem díla (zvláště pak, pokud to v průběhu čtení neví, či autora nezná z předchozích děl). Něco jiného je to v tištěné literatuře, něco jiného v 'nalezištích' jakým je třeba Písmák. V tištěné literatuře zaujímá informace o autorovi významnější místo, už kvůli pořizování (koupit, půjčit). Prostě si častěji vybírám podle autora. Při čtení textů z webu si vybírám... ani nevím podle čeho. Kdo je autorem si přectu až když se mi text líbí. Nebo se to vůbec nedozvím. Nedělejme si iluze, že ty naše přezdívky tady, si bude někdo pamatovat déle než do vypnutí počítače :-)
Takový webový autor (někdo více, jiný méně) napíše občas něco úžasného a občas zase kravinu. Vybírat si na webu podle autora je vlastně připravováním se o překvapení. Asi jako přečíst si názory ostatních předem.
Tak nějak to vidím.
> Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Ne. Pokud ovšem autor není dosebezahleděný blbec.
> Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
Rozhodně existuje.
> Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
Téhle otázce nerozumím
> Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice...
Při četbě díla může být čtenář netknut informací, kdo je autorem díla (zvláště pak, pokud to v průběhu čtení neví, či autora nezná z předchozích děl). Něco jiného je to v tištěné literatuře, něco jiného v 'nalezištích' jakým je třeba Písmák. V tištěné literatuře zaujímá informace o autorovi významnější místo, už kvůli pořizování (koupit, půjčit). Prostě si častěji vybírám podle autora. Při čtení textů z webu si vybírám... ani nevím podle čeho. Kdo je autorem si přectu až když se mi text líbí. Nebo se to vůbec nedozvím. Nedělejme si iluze, že ty naše přezdívky tady, si bude někdo pamatovat déle než do vypnutí počítače :-)
Takový webový autor (někdo více, jiný méně) napíše občas něco úžasného a občas zase kravinu. Vybírat si na webu podle autora je vlastně připravováním se o překvapení. Asi jako přečíst si názory ostatních předem.
Tak nějak to vidím.
> Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Ne. Pokud ovšem autor není dosebezahleděný blbec.
> Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
Rozhodně existuje.
> Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
Téhle otázce nerozumím
> Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice...
Při četbě díla může být čtenář netknut informací, kdo je autorem díla (zvláště pak, pokud to v průběhu čtení neví, či autora nezná z předchozích děl). Něco jiného je to v tištěné literatuře, něco jiného v 'nalezištích' jakým je třeba Písmák. V tištěné literatuře zaujímá informace o autorovi významnější místo, už kvůli pořizování (koupit, půjčit). Prostě si častěji vybírám podle autora. Při čtení textů z webu si vybírám... ani nevím podle čeho. Kdo je autorem si přectu až když se mi text líbí. Nebo se to vůbec nedozvím. Nedělejme si iluze, že ty naše přezdívky tady, si bude někdo pamatovat déle než do vypnutí počítače :-)
Takový webový autor (někdo více, jiný méně) napíše občas něco úžasného a občas zase kravinu. Vybírat si na webu podle autora je vlastně připravováním se o překvapení. Asi jako přečíst si názory ostatních předem.
Tak nějak to vidím.
> Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Ne. Pokud ovšem autor není dosebezahleděný blbec.
> Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
Rozhodně existuje.
> Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
Téhle otázce nerozumím
> Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice...
Při četbě díla může být čtenář netknut informací, kdo je autorem díla (zvláště pak, pokud to v průběhu čtení neví, či autora nezná z předchozích děl). Něco jiného je to v tištěné literatuře, něco jiného v 'nalezištích' jakým je třeba Písmák. V tištěné literatuře zaujímá informace o autorovi významnější místo, už kvůli pořizování (koupit, půjčit). Prostě si častěji vybírám podle autora. Při čtení textů z webu si vybírám... ani nevím podle čeho. Kdo je autorem si přectu až když se mi text líbí. Nebo se to vůbec nedozvím. Nedělejme si iluze, že ty naše přezdívky tady, si bude někdo pamatovat déle než do vypnutí počítače :-)
Takový webový autor (někdo více, jiný méně) napíše občas něco úžasného a občas zase kravinu. Vybírat si na webu podle autora je vlastně připravováním se o překvapení. Asi jako přečíst si názory ostatních předem.
Tak nějak to vidím.
> Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Ne. Pokud ovšem autor není dosebezahleděný blbec.
> Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
Rozhodně existuje.
> Autor a dílo - co nebo kdo je to autor a jak se staví čtenář k dichotomii autor - dílo?
Téhle otázce nerozumím
> Může být čtenář netknut autorem při četbě díla, nebo je autor - dílo dvojice...
Při četbě díla může být čtenář netknut informací, kdo je autorem díla (zvláště pak, pokud to v průběhu čtení neví, či autora nezná z předchozích děl). Něco jiného je to v tištěné literatuře, něco jiného v 'nalezištích' jakým je třeba Písmák. V tištěné literatuře zaujímá informace o autorovi významnější místo, už kvůli pořizování (koupit, půjčit). Prostě si častěji vybírám podle autora. Při čtení textů z webu si vybírám... ani nevím podle čeho. Kdo je autorem si přectu až když se mi text líbí. Nebo se to vůbec nedozvím. Nedělejme si iluze, že ty naše přezdívky tady, si bude někdo pamatovat déle než do vypnutí počítače :-)
Takový webový autor (někdo více, jiný méně) napíše občas něco úžasného a občas zase kravinu. Vybírat si na webu podle autora je vlastně připravováním se o překvapení. Asi jako přečíst si názory ostatních předem.
Tak nějak to vidím.
To jo, když se takovej stroj rozjede do takový rychlosti, je to jak tank... ;)
jj, byli to hubeňouři. Věčně hlady:) A taky to pálilo 150 za hodinu a ten cadillac pak prej 180. Dobrý. Ale bál bych se s nima jet.
:) Autíčko pěkný, třeba seděli v kufru vedle motoru :) (no a hlavně takovýhle většinou bývají robustní... řekl bych, že se dopředu tři s přehldem vešli, taky to nebyli žádní vyžranci, jako ti dnešní Amíci)
Jasný.
Ale to auto je super. I když nevim, jak se jich tam mohlo vejít tolik a myslim, že psal, že seděli tři vepředu. No a taky s nim stěhovali tu tetu nebo co.
Čím víc o autorovi vím, tím více mi může dílo dát.
Tak to je. Proč by nebylo? Příkladů se najde celá řada. Zrovna čtu On the road, tys to taky nedávno čet, že jo? Víš, že Dean Moriarty je ve skutečnosti Neil Cassady? Víš, že tam vystupuje pod nějakým jménem Borroughs, Ginsberg a mnoho dalších? Nedostává tím dílo jiný rozměr? Samozřejmě dílo nedostává jiný rozměr jmény, ale lidmi, které pod nimi vidíme. Neil je ryzí beatník, podle něho to vzniklo, například. A tak dále. Stále mi nevěříš?
Jo, a v tomhle hudsonu to všechno sjezdili:)
S: No s tímhle souhalsit nemůžu, podle mě to má být spíš naopak, dobré dílo by mělo být dobré i bez toho, abys studoval život autora nebo jeho samotného, podals to tak, jako kdyby to byla přímá úměra - čím víc vím o autorovi (ve všech směrech), tím víc mi může dílo dát. Neřekl bych, že to tak je - ty na dílo aplikuješ sebe sama, svou osobnost, zkušenosti, vnímání svéta, nálady a tím pádem byl řekl, že o tohle tu zrovna moc nejde. Ale je to jen můj názor. Stejně jako ten tvůj :). (Jinak ta otázka a formulování "nejlepšího" - tak mi byla položena a taky jsem reagoval s výhradami... ;)
R: Dík za názor :) Tu první odpověď - vidím to podobně, tohle se mi taky stává... Co se týče toho lepšího a horšího čtení, spíš to bylo myšleno v rámci jendoho díla z pohledů několikanásobného čtení v různých chvílích (fázích života třeba, pocitech...) nebo v různém věku, od různých lidí a tak...
-- Je autor nejlepším čtenářem svého díla?
Myslím, že u některých dílek se to opravdu stane..
..i mě se často stává, že na svém dílku nevidím jedinou chyvičku, ale po zveřejnění nebo po dlouhodobém přečtení nejdu spastu špatných věcí, které by se daly vypilovat..
-- Existuje "horší" nebo "lepší" čtení?
jo.. každému se líbí to co je bližší a exitují takové věci, ty moje, které se nesluší číst v žádném případě..
...
Bral jsem to tak, jak jsi to podal, takže když napíšeš nejlepší, přemýšlím v mezích nejlepší a ne třeba nejvhodnější nebo něco jiného. A jestli jsem si jistý? Našel bych hromadu argumentů proti:) Podobně u dalšího bodu. Jen jsem chtěl říct, že zastávám názor, že je lepší autora znát a s dílem spojovat. Ne tak, jak píšeš - autor = dílo. Spíš autor = otec díla. A já osobně mám ze čtení tím větší požitek, čím více toho o autorovi vím a nejen o něm, ale i o okolnostech jeho života a okolnostech tvroby přímo toho díla. Jak jinach chceš dílo správně uchopit, když tohle nevíš? Dobré dílo má mnoho skrytých významů a ty neodhalíš pouhou analýzou textu. Mluvím samozřejmě o próze.
StvN: Nějak nechápu, jak si můžeš být svými odpovědmi tak jistý: k jendičce: tam bych asi nejvíc váhal u toho slova - nejlepší - těžko ho popsat nebo vytyčit mu hranice, řekl bych, že autor je nejspecifičtějším čtenářem svého díla, ale tvrdit tak jistě že nejlepším? Řekl bych, že to dost dobře říct nejde. Nebo spíš tak jednoznačně.
K dílo-autor: tady bych zaujal asi taky poněkud odlišný postoj - řekl bych, že dílo samo o sobě obstát může - pokud tedy bereš autora jako osobu, jako subjekt postavený vedle díla, pokud ho nebereš jako součást toho díla, jako autor=dílo. Můžeš k textu přistoupit pouze jako k textu a jenom jako k textu - bez znalosti autora. Něco dalšího pak je, jestli obstojí nebo neobstojí, jak píšeš... ale nevidím důvod, proč by obstát nemohlo.
A: Celkem souhlasím s tou slepostí. Ke svým vlastním dílům se naopak občas cítím jako mizerný čtenář a pociťuju určitou bariéru tím, že jsem to stvořil sám - nedovedu to vlastně číct, protože to znám, není to čtení, ale jen ověřování nebo jakési opakování a to pak působí... těžko říct - jinak než "čtení" čehokoliv jiného. S tím autmatismem taky souhlasím, do jisté míry. Určitě je v tomto případě čtení snažší a více si připadám - i u vlastních věcí - jako čtenář, ale úplně potlačit ten pocit, že to vzešlo ze mě, taky nejde, a přece jenom to taky je něco trošku jiného, než když čtu automatismy někoho jiného...
No jo, já myslim, že čtenářskej odstup a pochopení vlastního díla jsou docela rozlišné věci. Mám za to, že skutečně dobrej autor už podle citu pozná, co vlastně napsal. Skutečnost, že to třeba veřejnost nepřijme, nic neznamená. Můj pohled.
1. ovšem
2. jistě
A jinak si myslim, že dílo samo o sobě neobstojí. Je dobré znát autora, mít předsudek.
čtení umění je ošemetné.. viz životnost určitého uměleckého díla po celá staletí vnímání "bílého" řecka.. nebo neukončenosti helénismu.. v podání romantiků je typickým příkladem poselství dekodifikovaného podle zcela jiného kódu, než měli ti kdož ho konstruovali.
a je to špatně..?
F: Ano, chápu, jak to myslíš, mně spíš šlo o to, jestli se z jistého pohledu nedá říct dílo=autor. A že i když se pak dílo vypustí do světa a autor jako člověk, jako subjekt je opomíjen, jestli samotné dílo nerovná se právě autorovi tím, že je zrovna on jeho autorem, že má nějakého autora?
no to je.. na druhou stranu od momentu kdy je věc k dispozici ke čtení by měl být mimo hru.. dodat zdroj nebo kód k dílu je možné ale nepříliš šťastné.. dobrý text žije bez rozkódování nebo právě tím že je neustále interpretováno znovu a jinak.. v tom může být jeho síla..
(i když je to jen jedna poloha poezie nikoli ta většinová)
F: Ano, tohle je možné, ale viz můj poslední příspěvek, není autor a dílo v podstatě jedno? Tím, že ho stvořil on, "otiskl se do něj", žije s ním, i když řekněme asi ne tak přímo nebo viditelně? V každém písmenku, větě, myšlence (která pak může být interpretována zcela jinak - v závislosti na čtenáři nebo postupu interpretace - ale pořád tu je "něco" nebo "někdo", kdo dává k oné intepretaci nebo čtení zdroj. Kdo je součástí toho zdroje?)?
:) Opravdu zapomeneš na autora, když tě kniha vezme, když se začteš? A není to třeba tak, že toho autora v té chvíli vnímáš ještě intenzivněji? V básni jako lyrický subjekt, v epických dílech jako vypravěč - nestane se pak autor a dílo nerozdělitelnou součástí? Řekl bych, že by to tak mohlo být, ale z pohledu čtenáře: ten si to možná neuvědomí - toho autora v díle z tohoto pohledu, z pohledu každého písmenka nebo věty.
podle mně jsou tři aktéři autor A, dílo B, a suma čtenářů C1..C(nekonečno) podle mne dílo B žije nezávisle na autorovi, v okamžiku kdy je publikováno.. nabídnuto ke konzumaci .. žije vlastním životem.. včetně rizika zneužití? vyslovení a pojmenování(veřejné interpretování které dílo poškozuje a znemožňuje konzumaci v jiných osobitýcgh kódech) ..autorúv pohled je jeden z mnoha..
pozorovatel
05. 03. 2006
F: Díky za rozbor, něco takového jsem si představoval. K tomu céčku - ten první odstavec beru spíš jako popsání vztahu mezi čtenářem a dílem. Autor tu vystupuje spíš jako součást díla než jako samostatný element. Druhý odstavec mi zase spíš připomíná úvahy o interpretaci(stukturalistickou?) a stále se drží vztahu díla a čtenáře, ale podle toho, jak to rozebíráš, mám pocit, že autor a dílo jsou tedy dvě neoddělitelné složky (i když to tam není přímo řečeno) - je tomu tak ale i z hlediska čtenáře?
P: U ačka i béčka souhlasím, mám stejný názor, podobně jsem taky na tuhle otázku reagoval... K céčku: opravdu můžeš autora při čtení úplně vyřadit? K tomu se možná vztahuje i podotázka, kdo nebo co (i ve vztahu k dílu z hlediska čtenáře) to vlastně autor je...
pozorovatel
05. 03. 2006pozorovatel
05. 03. 2006
a) autor je také jen čtenář
b) každý si vezme na co stačí
c) čtenář postavený před básnické poselství vstupuje zvláštní situace, právě díky tomu, že nejednoznačnost.. se často realizuje jako "urážka" přirozeného kódu.. plodí překvapení.. Umělecké dílo se stává poselstvím, jehož dekodifikace je vlastně jakési dobrodružství, protože působí organizací znaků, které obvyklý kód nepředpokládal. Od tohoto okamžiku příjemce při hledání nového kódu (který byl poprvé pro dané dílo typický a přitom i nadále spojený s kódem obvyklým, co částečně potlačuje a částečně rozvíjí) "proniká" do poselství což znamená, že k němu nechává konvergovat celou řadu hypotéz umožněnou jeho partikulární a intelektuální dispozicí.. nemá li po ruce vnější kód, k němuž by se ve všem všudy odkázal, zvolí si za hypotetický kód systém předsevzetí, na němž je založena jeho vlastní senzibilita a inteligence. pochopení díla se rodí právě z této interakce.
Charakteristický rys básnického poselství je v tom, že jeho strukturální dvojznačnost stimulováním většího počtu interpretací nutí obrátit pozornost ke své vlastní struktuře. Poselství může sice sdělovat zcela přesné významy, hlavní sdělení se však týká jeho samotného. Můžem poté specifikovat umění jako autonomní operace, jako tvoření pro tvoření. Vzhledem k tomu pak nejednoznačnost není jen podružným harakteristickým rysem poselství, ale jeho základní pružinou, která má dekodifikátora k tomu aby zaujal k poselství jiný postoj.. aby je nekonzumoval jen jako POUHÉHO nositele významu nesveditelným pohým jedním směrem.. což znamená ocenění typické struktury tohoto zdroje, který stimuluje neustálou dekodifikaci.. je to definice umění jako otevřeného zážitku.
volně dle Umberto Eca (skeptikové a těšitelé)- skvělá věc doporučuju!!.. avi těm co by je to mohlo zajímat :-)