Podkroví snů

Po daších půlnocích

ti slunce probleskuje

do oken bez záclon

Dřív jsi usínala na jejich ramenech

Protože zkrátka proč ne

prchalas před svítáním

kterýho ses zatím ještě

nikdy nedožila

A ve svých myšlenkách

ničíš všechny svazky

posvátný i hříšný

pro potěchu z destrukce

sebedestrukce

Chtěla bys ostny místo

kočičích vousků

a tolikrát se už nezranit

a úmyslně

ubližovat jen vlastní

 bolesti