Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setúžba...
06. 03. 2006
4
2
2828
Autor
zvedavec
Premýšam, že láska je (aj) túžba splynúť, či oddať sa a prijať; asi nenaplniteľná, pretože milujeme viacerých. Neustále sa splynutím meníme. Zase vzniká nerovnováha a potreba splynúť...
Včera si zomrel a dnes
Tvoja iskra vo mne hreje.
A vidím svet
trochu i Tvojím okom.
Neukončene!
Iná Tebou, chtiac-nechtiac,
po štipkách či hrsťou?
rozsievam Ťa
- do celého sveta.
Budeš dnes opäť medzi nami,
zamiešaný do mňa,
ale prichádzaš ku mne tiež
nepoznaný i z mne cudzích,
ktorých si sa dotkol,
či ktorí to dali - ďalej.
...ostaneš na svete ...navždy.
Prečo predsa mi chýbaš
a vietor veje smútok? Tak prečo?
snáď
že chcela by som sa dať meniť
Tebou v láske i ďalej - a priamo,
A Tebe tiež dopriať šancu
premeny krásnymi ľuďmi
- tu – s nami - na zemi...
veď žiaľu si si užil i vopred,
- vediac, že o toto prídeš.
2 názory
Kdyby člověk nepoznal bolest a smutek, nedokázal by ani rozeznat a ocenit, vychutnat okamžiky štěstí */
Můj táta byl celkem prostý, ale moudrý člověk. Mimo jiné říkal : v životě je asi 90% práce starostí, potíží, nepříjemností a jen asi 10% radostí a štěstí. Ale těch 10 % stojí za to, snášet těch 90 %... Tohle tvrzení je jedním z mých kred a dá opravdu napasovat skoro na všechno
:)stále viac dospievam k názoru, ktorý naznačuješ :
smútok, bremená, bolesť a "to zlé a ťažké" je podmienkou tej druhej strany, všetkého krásneho, hodnotného.
Keďže o tie hodnotné a cenné póly záujem mám, ostáva - prijať - všetko.
To je pohled zároveň ze všech stran, takže tvary i barvy se prolínají do surrealistického obrazu duše. Co naplat : začínali jsme osobní lyrikou snad všichni... ale jen někomu to vydrží déle a někdy celý život. Někteří z nás po pár osudových ranách ztratili vnímavost k bolesti a přidali jí do vyřazených cestovních potřeb. Čert ví, co je lépe. Když se tak člověk prochází díly na písmákovi, má pocit, že i ta bolest obohacuje život.