Vlčí zlost

Prosím o prominutí ctitele vlků, ke kterým patřím i já a především odborníky na jejich chování. Doufám že to napraví velké V na začátku.

Když kopneš Vlka, do kouta se schoulí až bude ale zády ke zdi stát rozbitý čenich, tělo plné boulí když kopneš znovu, budeš litovat. Dlouho byl mírný tak jak zvyk mu káže vydržel rány s hlavou skloněnou i ponížení, co mu mu tlapy sváže jednou však vytí zazní ozvěnou. Pak svítí oči a Vlk zuby blýská žene ho vztek z tisíce ústrků a každá hradba zdá se být moc nízká když vidíš, že se chystá ke skoku. Chce se jen mstít a rozum vynechává přestal se krýt, dnes bude zabíjet ucítil krev, už neví, kdo se vzdává zapomněl, že dřív uměl promíjet. Když sok pak padne s kůží potrhanou a závěj začne rudnout od krve, pak vztek se zalkne hrůzou nepoznanou Vlk zase zírá jako poprve. O soka míň a zase prázdno v duši. To stává se, když pohár přeteče. Však vlčí lítost mrtvým málo sluší už nevrátí tě zpátky, člověče. A Vlk se choulí, když mu kožich práší jen hlavu skloní, když ho urazí vzpomínka na krev v myšlenkách ho straší stejně však jednou znovu vyrazí.

---