Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOno se řekne: nech to být...
09. 03. 2006
11
0
3415
Autor
malykuba01
Ach, bože, jsem to ale hňup.
Jako bych nevěděl, že chová se jak strup
ta jizva po tobě!
Kam pohnu myšlenkami,
o všechno chytá se a zadrhá mi,
letmo jen dotknu se něčeho, co společné jsme měli,
bodne to, zmáčkne, zkroutí, vřed odhalí se celý,
má rána naplno razancí průjmu v míse
vystříkne na mě hnis a krutě rozšklebí se,
chtěl by sis, příteli, žít hezky, šťastně, v klidu,
šrám že se zacelí?, ven že už sotva vyjdu?
ne, mě se nezbavíš, nebudu nikdy jiná...
…jak by mi říkala ta krevní sraženina,
již ve svém domově, svém domě se svou ženou,
naivně měl jsem již za provždy vyřízenou,
že už se nemůže otevřít, vrátit zpátky...
…stačilo na chvilku spatřit tvé kamarádky,
na mžik si připustit: je mi tvé lásky líto,
namísto okřiknutí: debile, neškrab si to,
a hned mi pahýly, jež se tak čisté zdály,
v hlavě i pod žebry pranici rozpoutaly,
depresi, že bych z ní moh vázat jitrnice...
…a vlastně nevím ani, co mě děsí více,
že na ten občasný bolavý úšklebek
nenajdu v sobě už dost silný protilék,
když střípek vzpomínky mi vlítne do oka...
…či že ta díra je
pořád tak hluboká!
TY, TY stále jen TY. Nic jiného asi neznáš. Víš vůbec o tom, že jsou kolem Tebe i ostatní lidi?
Pořád jen TVOJE ranky a TVOJE bolístky. Uvědomuješ si vůbec kolik a hlavně jakých ran jsi rozdal ty? Jenže Tebe nezajímá nic jinýho než Tvůj svět. Otevři oči a koukni jakou spoušť si za sebou zanechal. A začni s tím hned něco dělat. Ono by se Ti totiž mohlo brzo stát, že až neobuješ brusle a ani pásek si neuvážeš zjistíš, že jediný co Ti zbylo je jen pismak.cz
znám tyhle jizvy
krášlí mě, hyzdí?
kdopak to ví?
vím jenom čistě
že zcela jistě
pořád mě bolaví*