Tři řady perel a zlá teta Marie

     Byla jsem malá holka. Všechno bylo v té době důležité. V Hostivaři bydlela jedna stará teta, sestra mojí babičky. Starala se o svoji dceru, ale ta už byla dospělá a žádnou starost nepotřebovala, a také se starala o postiženou dceru svojí sestry Marie. Postižená byla dospívající dívka mdlého rozumu, jiné vady na ní nebylo. Narodila se ve Francii, v bohaté rodině, kde už dcery měly tři. Tak se jí zbavily, poslali ji do Čech k tetě.

     Všude bylo cítit jaro, byl konec šedesátých let a všichni kolem mě věřili v lepší budoucnost. Matka dívky mdlého rozumu přijela do Čech na návštěvu. Z Francie jsem dostávala šaty, Francie nic zvláštního neznamenala. Až do té osudné návštěvy. Přišly k nám domů obě, Marie i ta druhá, hodná. Hodná teta se rozplývala, jaká je Marie laskavá a jaký jí přivezla krásný dárek. Ukazovala na šňůru perel kolem krku. Podívala jsem se se zájmem na tetu Marii. I ona měla perly kolem krku, ale bylo jich mnohem víc, tři řady jsem napočítala. V tu chvíli se mi zdál dárek pro tu hodnou tetu příliš malý a zdá se mi to pořád, i když moje babička i obě tety už mezi námi nejsou.

     Konečně po letech jsem přijela na návštěvu k příbuzným do Francie. Mluvilo se i o tetě Marii. Prý byla hodná, řekl někdo. Nebyla, myslím si já dodnes. Byla jen bohatá a hloupá. Ale moje rodina ji obdivovala, uměla se dobře vdát.