logická úvaha

Chtěla bych psát, strašně moc bych se chtěla z něčeho radovat nebo se aspoň pořádně zasmát. Odreagovat se, zapomenout na všechno a na všechny, a to nejen na povinnosti, ale i na lidi, na ty asi hlavně. Zkoušela jsem nakupovat, to by přece mělo u normální  ženský zabrat. Nakoupit spoustu zbytečností a mít radost. Nefungovalo to, asi nejsem normální. Jediná logická úvaha, která mě napadla. Mám sice spoustu věcí, ale hledím na ně skoro vražedně, sakra co tu děláte, já vás nechci. No když už jste tady, tak Vás aspoň rozdám. Věci, které jsou mi k ničemu přetvořím na dárky. A dárky dělají lidem radost. Já mám vždycky radost, když si někdo vzpomene, že vůbec existuju. Takže snad i druzí budou mít radost, když si na ně vzpomenu já. Prostě jim připomenu, že jsou na světě a  že na tom světě je minimálně jeden člověk, který si na ně vzpomněl. Nic nechce, prostě si jen tak vzpomněl a chtěl jim udělat radost. Nemusí přitom vědět, že tomu dotyčnému není dvakrát do zpěvu, že dostali vlastně něco co on sám nechtěl, co nechtěl ani nikdo jiný. Jim to třeba udělá radost, kterou pošlou dál. Třeba mají taky pár věcí, které nepotřebují.

Věcí, citů nebo kapek radosti ?