Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STRES ZE STRÁTY DULEŽITÝCH OSOB Z NAŠICH ŽIVOTŮ

18. 03. 2006
2
0
2206
Autor
karmen
STRES ZE STRÁTY DULEŽITÝCH OSOB Z NAŠICH ŽIVOTŮ Do našich životů přichází stále nové osoby, které nám přinášejí šťastné i nešťastné chvíle ve kterých si někdy nevíme rady…Zamysleme se nad tím jaké by to asi bylo nikdy nepoznat lásku, žal, trápení, strach a jiné strasti života a osudu. Nemyslím si, že bez trápení by byl život úplný…i s těmito nástrahami může být život nádherný a pestrý okouzlení. Mnoho lidí hledí nejdříve co pěkného mohou s osobou zažít, ale už nehledí na to co potřebuje k tomu, aby druhá osoba byla šťastna a neztratili ji tak rychle, jak ji získali. Jak řekl Bronte: ,,Láska je jako keř divokých růží. Přátelství jako strom cesmíny, který nikdy neshazuje své lesklé listí.Když kvete růžový keř, je cesmína tmavá. Avšak co se zelená nejtrvaleji???´´ Jak se říká, jednou jsi nahoře a podruhé zase dole….Takový je život.Myslím si, že i když je život někdy velmi krutý tak právě svou krutostí nás učí všemu co pro bytí potřebujeme. I mé srdce by mohlo vyprávět pár příběhů zklamání a bolesti, ztráty a žalu…každá ztráta osoby kterou jsem milovala ve mně zanechala stopy bolesti a zármutku. Nemusela bych zacházet daleko do minulosti…Stačilo by pomyslet na pár človíčků a hned by se mi do očí drali slzy. Hodně starších lidí nás mladé už asi nepochopí.Vidí jen to co oni chtějí a nechtějí pochopit, že i tak mladí lidé mohou už milovat a že vědí co láska a ztráta znamená. Mnoho lidiček v mým věku teprve hledá tu pravou lásku a vždy si myslí, že našli tu pravou osobu, ale pak se něco stane…spadnou růžový brejličky a mi zůstáváme sami se svou rodinou od kterých jsme celou dobu nechtěli pomoc…odpírali jejich pozornost a snažili se od nich vzdálit a být aspoň chvíli samostatní…i přestože jsme věděli, že bez rodiny a zázemí nemůžeme žít.Vědci jsou přesvědčeni, že láska je jen pouhý fyzikální jev způsobený přitažlivostí člověka, ale podle mého názoru se mílí…Láska je nádech pro který člověk chce žít i umřít!Láska není jen o přitažlivosti je i o souznění duší a o vzájemným porozumění.Láska je nádech a já se bojím vydechnout!!! Láska není jen k osobě opačného pohlaví, je to i láska k rodině, k sourozencům, ke světu, ale také ke svému životu. Nikdo nemá právo vzít si život a na to si taky člověk musí přijít až když je na dně. Každý člověk je jedinečný a neměl by pro nic za nic dávat vsázku svůj život. Vždy je cesta ven a i když ztratíme někoho kdo nám byl hodně blízký nesmíme ztrácet naději pro nový začátky…vždy se dá začít znovu…Podle mě každý kdo se doopravdy zamiluje stane se bláznem. Nádherným bláznem, který chce procházet nástrahami života, štěstím i trápením. Za svůj kratičký život jsem to už pochopila. Většinou když narazíte na zaslepeného člověka láskou uvidíte na něm na první pohled co prožívá a jestli je šťasten…mnoho lidí, kteří se zamiluji tak nepřemýšlí nad tím co se sni mi stane, když něco udělají a vědí, že to není správné…Ale pro svou lásku něco musí obětovat i když ví že tato láska brzy pomine….Ať to stojí co to stojí, tak vždy láska končí trápením nebo dlouhodobým soužitím dvou partnerů, kteří na sebe nedají dopustit!A co na to pan Blake?Vysloví si citát a odejde:,,Ptáku hnízdo, pavouku síť, člověku přátelství.´´ Láska a přátelství je jako voda…protéká moc rychle mezi prsty…A proto vždy věř sám sobě a snaž se neztrácet lidi svým ať sobeckým nebo jiným chováním.
Lady Killer
22. 06. 2006
Dát tip
No k zamyšlení to opravdu je, taky takhle občas přemýšlím.

Jolana19
29. 03. 2006
Dát tip
něco podobnýho jsem si prožila a není to tak dávno, není co dodat, kdo neprožije nepochopí. Poslední věta říká naprosto vše

Nicollette
19. 03. 2006
Dát tip
jenže on se člověk asi neumí chovat jinak, než sobecky..... nebo jo? člověk je já - ego - jak se ego může chovat nesobecky?? máš pravdu v jednom - že láska skončí.... dřív než začala.... zamilovala sem se jednou a teď zpětně vidim, jakej to byl hnus.... jak to člověkem cloumá a nutí ho to ponižovat se... protože ve většině případů neni láska opětována... představim - li si teda, že zamilovaní budou oba, tak podle mojí zvrhlý logiky, jeden z těch dvou rychle uhne, protože ego najednou nebude mít žádný překážky... nic jak se prosazovat.... tenkrát sem měla pocit, že jako jo, že život má smysl, ale zároveň sem tušila, že je to jen náplast.... že žiješ pro druhýho, ale to nemůžeš.... protože ty si ty a on je on a druhej člověk tě nemůže naplnit ... nic tě nemůže naplnit... a takový ty řeči, že kdyby neexistovala bolest a smutek, tak by to tady přece nemělo cenu, no to je snad jasný... já jen, že... myslim, že člověk má právo vzít si život.... kdo by mu to měl zakázat? kvůli komu by měl zůstat? když teda zůstane, zvítězí sobectví druhejch lidí.... baví mě se takhle vykecávat o půlnoci a přitom nic neříkat... protože tohle všechno už bylo řečeno a mě tahle úvaha přijde nedořešená bojí se vydechnout..

karmen
18. 03. 2006
Dát tip
Ano to je,ale jaksi sem si poradne s timto tematem nevedela rady a zamotavala se do neho vic a vic,tohle je prvni co sem psala ty upraveny pak uz nestali za nic:(

marketinka
18. 03. 2006
Dát tip
No ... co k tomu rict, hezke zamysleni ... ale myslim, ze je to jeste slozitejsi ... nez pises ...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru