Milostná - Jiří Orten
Nech slova za dveřmi,
nevěř mi,
nevěř jim,
to se tak opíjím,
není-li jiného vína.
Jsi stinná,
jsi temná, šero jsi,
rozevíráš se za rosy,
a když ti koktám do ucha,
jsi socha, která poslouchá
odlitku svého prosby.
Z klína
vychází luna,
vychází
z oázy
plné kvítí
a svítí,
svítí na tvé břicho, na ten sníh,
který ti napadal po bocích.
Ach, jak se chvěješ, svítí-li,
jak hluboko jsem v tobě, opilý
vůní, co buší na můj čich.
Svícen byl překocen,
záclony hoří,
všude plno ohně,
všude strach,
nejtěžší tíha ve vesmíru
jsou víčka,
spusť je,
tam dole, pod nimi, bude klid,
řeky, co dotekly k ústí, umírají,
kolik je hrušek na všech stromech světa,
ale jen jediná ošatka.
Ošatko,
velice přesně jsou v tobě plody narovnány,
leč zakrátko
budeš plná!
Ruce oblohy tlumí zvolna světlo,
to světlo, co se line,
odkud přichází záře,
já však jí už neporozumím,
neboť jsem pozřel zásobu lásky,
která byla určena
mému srdci.
Kam nyní
se svými přebytky něhy,
kam,
do jakého hrobu?
Jsme zamčeni v sobě, jsme jiní,
jen sníh a déšť
a krupobití bude zasypávat
náš příběh, málo básnický,
leč touha naše neustane
a ještě v rakvi slavně vstane,
navždycky.
Snad to trošku objasní mou báseň :o), jinak Ohnice je Ortenova sbírka, Modrá kniha také jeho dílo a Nech slova za dveřmi také sbírka... jen tak pro info... A Kainarova inkoustová noc? Už přesně nevím, jak se ta báseň jmenovala, ale jednou jsem ji recitovala na školní recitační soutěži, pamatuji si začátek.. Na sadě v noci*byli zloději*noc inkoustová*listí jako samet*u nízké zídky spaly včelíny*z nás nevzbudil se ze sna ani jediný.... :o)) tak asi tak :-D pro vysvětlení... jinak moc děkuji všem...
Písmák