Za zavřenými dveřmi

věnováno E, aby se ničeho už nebála...

Znavena věčným brouzdáním
v pletené virtualitě
za zavřenými dveřmi
pootvíráš okna vztahů.

Prsty hrají nekonečnou píseň,
ztrácíš se v zápisech
a pak zavoní léto
čerstvým makovým polem.

S hříběcí bázní
stoupáš až k oblakům:
bez křídel - zmatená
a nebojíš se pádu.

Proklikáš se na dno
abys umlčela ozvěnu ržání
v hloupě nedospělé
něžné sebevraždě.

Takhle jsi to chtěla?

---