K.K. in memoriam

Sedě na pijáně věnuji se kávě s omějem.

Věnuji se pití kolem pluje žití zhýralé.

Kolem šesté vstávám o práh zakopávám z rozmaru.

Vstoupím do tramvaje davy nevnímaje usedám.

Strojvůdce se mračí na tváři mu raší strniště.

Z vozu vyskakuji, v krámě nakupuji potravu.

Pak posnídám café po bradě mi kape smetana.

Setřu si ji rukou v hlavě mi pak dupou havrani.

Pak rekordy lámám prachy vydělávám rukama.

A když facha skončí hlava se mi točí dokola.

Na náměstí v rohu tam mají hospodu prostornou.

K obědu dvě piva k tomu třená niva s rohlíkem.

A než večer příde stavím ve své dílně golema.

Ruce drsné hlínou v hlavě se mi líhnou myšlénky.

Moje žena Hana má to děsně ráda nad ránem.

Já však ráno vstávám a do práce chvátám poklusem.

Zajdu za Fridrichem jak mám v pátek zvykem ze šichty.

Nietsche ví jak na to, mlčeti je zlato, říkává.

A tak držím hubu nechci mít ostudu před lidma.

Žena na mne kývá útroby mi svírá nevolnost.

Jak uklidnit ženu u huby mám pěnu, přemítám.

Z mostu skočit střemhlav kam se vlastně belhat ...