Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

ach, holčičko!

23. 03. 2006

5

0

3122

Autor

pepička15

Chtěla bych poděkovat: - Anýzkovi za inspiraci - Majklovi za to, že mi poskytl inspiraci pro název povídky ( anebo snad panu Saroyanovi? )

Dlouze jsem se na něj zadívala. Můj první hrneček! Už byl zašlý, omlácený, popraskaný… A přesto jsem ho pořád měla strašně moc ráda! Pak mě to napadlo… Vzala jsem ho do ruky a praštila s ním o zem. Chtěla jsem si zahrát vabank.

Nejprve jsem pečlivě posbírala všechny střepy a položila je před sebe. Chvíli jsem si je prohlížela a pak jsem si došla pro vteřinové lepidlo. Zkusím ho znovu slepit! Pokud se mi to povede, budu ve svojí potrhlé hře pokračovat.

Vzala jsem do ruky dva střepy a opět jsem z nich udělal jeden kus. Potom jsem přilepila třetí, čtvrtý, pátý… Hrneček už byl skoro celý a přede mnou ležel poslední střep. Hra pokračovala dál…

Pohodlně jsem se posadila, rozpustila si vlasy a pomalu, pomaloučku jsem ten poslední střep začala zarývat do svého zápěstí. Nořil se pořád hlouběji a po chvíli se začal barvit karmínovou tekutinou. Normálně by se mi udělalo špatně, ale teď ne… Opatrně jsem střep osvobodila, položila ho před sebe a zapálila jsem si. Zatímco jsem kouřila, odkapávaly mi z ruky drobné krůpěje červeného sirupu… Každá kapka pro mě byla utrpením a vysvobozením zároveň. V každé z nich se skrývala nějaká podstatná událost mého života.

Když už byl do kalužky krve zapsán celý můj život, začaly do ní odkapávat moje pocity – ty nejniternější z nejniternějších. Spalující vášeň, ubíjející úzkost, mučivá schizofrenie mojí duše… Bavilo mě být pouhým divákem a skrz cigaretový dým vidět celý svůj život. Sledovat, jak se mění barva krve podle toho, jakého pocitu jsem se právě zbavila. Ostružinová fialová pomalu přecházela v jahodově červenou a když dosáhla malinové růžové, natáhla jsem se pro obvaz. Už toho bylo dost! Opravdu se nepotřebuji zbavovat pozitivních pocitů! Stačila chvilka a branka mezi tím, co je uvnitř mého těla a co je okolo, už neexistovala. Podařilo se mi zavřít vrátka mezi nebem a peklem…

Už nikdy jsem ten poslední střep k hrnečku nepřilepila. Stejně jako lidské štěstí nebude nikdy dokonalé a lidská duše nikdy nedosáhne harmonie, nebude už ani můj hrneček nikdy úplný. A je to dobře. Takhle mi alespoň bude připomínat moji pošetilost. Vždyť čím jiným je snaha zbavit se části svého já?!?

Milly

24. 08. 2006

sup k oblibenym... :-)

pepička15

29. 05. 2006

milly: nevědomky pravděpodobně ano...

Lakrov

29. 05. 2006

Napřed se mi to líbilo. Pak, od zmínky o krvi, ne. A nakonec mi přeběhl mráz po zádech (což je mi příjemné). Tak co si z toho mám vybrat? Asi tuhle větu, protože ta podle mě vrací zpět své k svému: 'Podařilo se mi zavřít vrátka mezi nebem a peklem…' A vduchu se ptám, jak je možné, že vím o téhle povídečce až teď?

Milly

28. 05. 2006

tohle je zajímavý..........., otázka je, co člověk pokládá za části svého já..... (jestli tam třeba mylně nezařazje i zvyky, naučené věci, cizí přijaté názory, pocity......)

Ditha

24. 05. 2006

moc hezký a působivý... a souhlasim s tim, že je to napsaný po Saroyanovsku, což je samozřejmě pochvala :)

Ditha

24. 05. 2006

moc hezký a působivý... a souhlasim s tim, že je to napsaný po Saroyanovsku, což je samozřejmě pochvala :)

pepička15

29. 04. 2006

horavin: děkuju a pomalu se začínám červenat, když si čtu Tvoje pochvaly*:o)

Horavin

29. 04. 2006

Já si myslím, že by z té povídky měl radost y Saroyan, kdyby ho napadla.

pepička15

29. 04. 2006

horavin: děkuju:) kdyby to bylo trošičku po Saroyansku, byla bych moc ráda, protože mi přijde, že Saroyan píše perfektně, ale přiblížit se mu alespoň vzdáleně - to bude trvat ještě hodně dlouho... :)

Horavin

28. 04. 2006

To je zvláštně krásný, Pepi. Na jednu stránku, pěkně po Saroyanovsku. Povídka se mi moc líbí. Díky za návštěvu a smím-li Ti doporučit (možná je znáš dříve než já), pod nicky Natasha a Blběnka.

pepička15

20. 04. 2006

rían: já taky doufám, že nikdy nebudu mít tu odvahu..

Rían

20. 04. 2006

ahoj pepi, tak jsem zase jednou zabredla do pismackych vod a prvni na co jsem narazila, byla tvoje povidka. a velice mile mě překvapila, je to uplně něco jineho. Fakt se ti povedla,,, predstava toho zaryvajiciho se strepu je velice lakavaa jediny co me uklidnuje je to ze bych nikdy nesebrala odvahu,,,snad

pepička15

02. 04. 2006

kaczenka:já to taky nemyslela zle...jenom jsem tě nějak nepochopila:) ale teď už chápu... a taky nevím, kde se to ve mně bere... na druhou stranu nechápu ani to, klde se ve mně bere ten optimismus...

pepička15

02. 04. 2006

sabu:hrála, ale nedobrovolně... ale ten hrneček už jsem pak nikdy neslepila:(

Kaczenka

02. 04. 2006

evicko, ja to nemyslela nijak zle..spis jsem asi pouzila spatny sluvko...ja myslela,ze tvoje basnicky byly vzdycky takovy "odlehceny" jakoby vesely a nijak moc tragicky i kdyz pojednavaly o dulezitych vjecech:)

pepička15

02. 04. 2006

děkuju, anýzku, moc jsi mě potěšila:) a co se inspirace týče, tak mě inspiroval ta tvoe poslední povídka na JaS - střep...

Anyz

01. 04. 2006

inspiraci inspiraci inspiraci?pokud to bylo na me tak mam pocit ze to neni mozny:)ale libi se mi to moc dyz si tam zacla psat o zarezavani strepu zacal asem se bat ze to nebde dobry a pak si me potesila dyz sis odskocila pro obvazy mas tam nadherne napsany:"Každá kapka pro mě byla utrpením a vysvobozením zároveň. V každé z nich se skrývala nějaká podstatná událost mého života. Když už byl do kalužky krve zapsán celý můj život, začaly do ní odkapávat moje pocity – ty nejniternější z nejniternějších. Spalující vášeň, ubíjející úzkost, mučivá schizofrenie mojí duše… Bavilo mě být pouhým divákem a skrz cigaretový dým vidět celý svůj život. Sledovat, jak se mění barva krve podle toho, jakého pocitu jsem se právě zbavila." to je fakt moc fajn mas to nadherne popsany nadherne barevny hezky sis s tim vyhrala *

pepička15

24. 03. 2006

kaczenka: děkuju, mockrát děkuju! udělal jsi mi obrovskou radost. i kvůli tomu, že vím, jak píšeš Ty - dobře:) a je to asi umocněný i tím, že mám poslední dobou pocit, že mi nějak ´nešlo psát´... takže ještě jednou díky! a propos: jak jsi to myslela s těma sentimentálníma básničkama???

Kaczenka

24. 03. 2006

evicko, jsi to ty, nejsi to ty...tohle je tak desne...ne depresivni..ale krasosmutny a moc pekny..kam se podely vsechny ty sentimentalni basnicky??tohle se ti moc povedlo..vazne

Gale

23. 03. 2006

veľmi pekné*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Sdílení