Kafe pro anděla

Andělé,  ta bezpohlavní stvoření

Co se lehce vznáší nad zemí

Bez problémů a  plni boží víry

Jak ptáci volní, jen občas mávnou křídly

Tak je vidí celý svět

Slyším o tom občas vyprávět

Ale co když to tak není

Co když někdy je potkáš i na zemi

Potkáš něčí oči co se usmějí

Potkáš něčí víru co se nezlomila

Potkáš nahou duši člověčí

To potom až uvidíš ta křídla bílá

Tiše můžeš jenom doufat

Že ta chvíle nebude skoupá

A vyjde třeba taky na Tebe

Možná budete s andělem přátelé

A zajde k Tobě na kafe

Bude Ti klidně vyprávět

O životě, o lidech

O neštěstí i radostech

Nakonec se Tě jen dotkne nahou paží

A řekne „ V pekle ať se hříšní smaží!“

Hlídám Tě a přijdu zas

Tak se slušně chovej a trochu se snaž

Ať nemusím tolik lítat pro odpuštění

Na světě jsou různá trápení

A všechny je  zvládnout nedokážu

Přijdu, vážně, zas se ukážu

Kafe děláš dobrý, i když cukr v něm nebyl

Jsem anděl dnešní doby

Ti maj prostě různý podoby

Kouknou na Tebe klidně z netu

Pošlou Ti básničku nebo novou tapetu

Pohladí Tě tisíci způsoby

Ty dítě uspěchaný doby

Oni se zastaví a vzpomenou si

Na všechny co můžou být sami

A možná jsou to i něčí mámy

Tak prosím příště kafe, cukr a smetanu

A možná dýl u Tebe zůstanu