Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY VE VICHRU
28. 12. 2007
0
0
2242
Autor
fungus2
|
Letmý pohled oknem na balkon mi prozradil, že se nějak podezřele pohybuje zavěšené prádlo na šňůrách, a tak jsem zvědavě otevřel okno. K mému překvapení jsem pocítil prudký závan větru, což mělo za následek mé zamotání se do vzdouvající se záclony. Nějakým způsobem se mi podařilo záclonu strhnout, načež jsem rámem okna přepadl na balkon. A tak jsem následně nějaký čas vrávoral ve větru mezi prádlem.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale zanedlouho se mne zmocnil pocit, že se křečovitě držím okraje zábradlí a záclona na mně vlaje. Tu a tam kolem mne prolétlo prádlo, což nebylo potěšující zjištění. Za okamžik jsem zjistil, že už se nedržím balkónového zábradlí, ale okraje satelitu. Hned mi došlo, že se nacházím o patro níž, na balkoně pana Telky, který byl vášnivým divákem všech pozemských i nepozemských televizních stanic. Vzápětí jsem spatřil pana Telku, jak vyběhl na balkon. Přes les satelitů nebyl moc vidět, ale byl dost slyšet. „Okamžitě se přestaňte toho satelitu držet! Rušíte mi mimozemský pořad!“ rozkřikl se. „Jste si jistý, že sledujete mimozemskou stanici?“ zněla má otázka. „Samozřejmě! Vůbec jim nerozumím a lítají tam pořád ve vesmíru,“ „Aha. To bude asi Startrek vysílaný na nějaké zahraniční stanici.“ „Jak to může vědět!? A pusťte se toho satelitu!“ Pustit jsem se nechtěl, ale já se prostě už neudržel. Tudíž vzápětí mi bylo souzeno zažít něco mezi pádem a letem vzduchem. Místem mého dopadu se stala za okamžik velká borovice, která se ve větru nakláněla do strany. A díky mně se ještě více ohnula. Ve stejný okamžik se mi zdálo, že mám vidiny, protože kolem borovice prolétla čarodějnice na koštěti. Teprve při bližším zadívání se na onu osobu jsem zjistil, že se jedná o správcovou Blažkovou. „Mohl by jste prosím vás zkusit tu borovici vyrovnat, aby stála rovně?“ oslovil mne náhle z balkonu sídlištní malíř pan Mazal, jenž hlavně za každého počasí maloval východ slunce. „To bude problém,“ sdělil jsem mu, přičemž mi neuniklo, že pan Mazal je přivázán lany k zábradlí. A stejně byl uvázán i podstavec s plátnem a paletou barev. „Když já už mám namalovaný kmen rovně. Musel bych to přemalovat,“ mínil on. „Tak nakreslete strom, který se ohýbá ve vichru. Takových obrazů moc není,“ řekl jsem mu. „To není špatný nápad. Ale musím se odvázat a dojít si pro nový plátno,“ pronesl a odvázal se. To však neměl dělat. Při snaže zachytit podstavec s plátnem, jehož se zmocnil vítr, za táhlého výkřiku přepadl přes zábradlí. A vzápětí se ocitl také na borovici, která se ještě více ohnula. Netrvalo to dlouho a ozvalo se křupnutí. Pan Mazal s velkou větví v rukách se přemístil do otevřeného kontejneru. A já jsem s celou horní částí borovice dopadl na korbu nákladního automobilu, na niž byl písek. Nejel jsem dlouho, jelikož u stadionu mne z korby sfoukl vichr a já jsem se ocitl na závodišti. Kromě mne tam nikdo nebyl a mou pozornost zaujalo kladivo, kterým sportovci házejí. Napadlo mě, že bych s ním mohl díky větru hodit hodně daleko. A tak jsem napnul svaly a uchopil jej. Začal jsem se s ním točit, přičemž se mi zamotala hlava. Asi za to mohl vichr, poněvadž po několika minutách mi neunikla ta skutečnost, že letím i s kladivem ulicí k nějaké budově. Poté jsem zaregistroval velké okno, které kladivo rozbilo. Oním oknem jsem proletěl vzápětí i já. Současně se ozvalo velké množství ran a výkřiků. Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak se mi naskytl pohled na podivnou chumelenici, v níž se pohybovaly křičící postavy. Pak mi došlo, že místností poletují známky. Vletěl jsem totiž do filatelistického domu, kde zrovna pan Známečka pořádal sjezd sběratelů známek. O chvíli později mi nezbylo nic jiného, než za běhu-letu utíkat ulicí před rozzuřenými filatelisty, přičemž známky poletovaly všude kolem. |