Ať tě poslal kdokoli, dík

Tebe mi poslalo samo peklo !

Že to nedává smyl, ale, ale to je jen zavedená praxe, to je jen norma, řečnický obrat. Nebe posílá samé dobré věci a lidi a peklo, tam jsou ti špatní a zlí ? Nebo jsme je tam poslali my sami? Nebo jsme se tam poslali sami, je jednodušší udělat pár chyb a vstrčit se do pekla, než je napravit a usilovat o věčné spasení. To zní naprosto příšerně, věčné spasení, co to vlastně je, jak to vypadá. To jako budu žít napořád, ve věčné shodě s okolím, všechno bude perfektní, bez chybiček, bez nedostatků, všechno bude dokonalé? No já se zblázním, zblázním nudou, co bych tam jako měla dělat, vždyť tam už všechno je. Na co pomyslím to dostanu, co mě napadne to se stane, no to je příšerné. To v pekle, tam bude určitě zábava, určitě tam bude naplno puštěná  hudba, peklo je ušmudlané od sazí, nemusím se děsit toho jak jsem nedokonalá a kde jsem zase upatlaná,  v pekle je horko, takže hříšníci odkládají oblečení a to má taky něco do sebe. A čerti umí hrát karty a určitě umí dělat legraci, tak se budu smát až k slzám. Třeba je to úplně naopak. V nebi jsou schovaní zbabělci, jsou v tom sterilním čistém prostředí, v tom ráji bez chybiček, ukryti před životem, před bolestí, před láskou, před všemi emocemi. Jen slabošsky povzdechnou a vytasí se s pravidly a přikázáními, co všechno nemůžou a co všechno musí, aby postoupili výš. Když hraješ hru, tak aspoň postoupíš o vyššího levelu, ale tady nic, konečná , to je hrůza, ani ty karty tu nemají. V pekle mají jasno od začátku, jo zlobil si tak seš tady správně. Vyber si kotel,  nalož se do horké koupele, přiděluju ti osobního čerta co bude přikládat, aby náhodou nevychladla. Osobně bych ještě jednoho co bude nosit pití, a hned na začátek papír a tužku, ať můžu psát. Komandovala bych čerty podle libosti, ale komanduj anděly a svatý, nasadí nevinný pohled a bojuj s tím. Nutí mě dělat věci, do kterých se mi absolutně nechce. Nechci být svatá. Když to vezmu ad absurdum z nebe pocházejí příšerné věci, manipulují s námi, nutí nás dělat co nám není přirozené, nutí nás být lepšími, v zájmu něčeho co nám uniká, co vlastně ani nechceme, bojíme se říct, nechci být lepší, vyhovuje mi to, stačí mi to. Říct nikomu neubližuju, ale nenechám si ubližovat. A to od nikoho. Ne nebudu se snažit, ani kvůli okolí, ani kvůli Bohu a pokud se pro něco rozhodnu, tak jen kvůli sobě. Peklo nám dává volnost, svobodu, možnost vlastních rozhodnutí a úvah, ať jsou jakékoli jsou naše a na nás záleží co uděláme. Jak zvážíme svá případná rozhodnutí, jak si je obhájíme před sebou samými. Za všechno budem muset jednou zaplatit a možná skončíme na kase s nápisem PEKLO. Jsou věci co neovlivníme, chvíle kdy nám někdo hodně ublížil nebo nám někdo hodně pomohl a záleží jen na nás, jak si je vyložíme a jak se z nich poučíme, případně je zahrnem do svých vzpomínek a  možná i předáme dál. Někdy, někomu, možná i nevědomky. Záleží na osobnosti a na okolnostech. Někdo si projde docela trnitou cestou, je poškrábaný do krve, ale jen co se rány zahojí, vstane a rozdává úsměvy do všech světových stran, jiný se zavře sám do sebe a nevěří už nikomu. Už se spálil. Někdo má život jak umetenou cestičku, rodiče, náhoda, štěstí, okolnosti ale sebemenší větvička přes umetenou pěšinku mu skoro zlomí nohu nebo aspoň způsobí naprostý šok, většinou tihle exoti mají nejvíc sebevědomí a nejvíc „rozumu“, Záleží na nás co si vyberem.

A kde je očistec, ale prosím tě, tam jsi přece teď. Všechny pochybnosti, všechny zmatky, všechno to tápání, nikdo ti neublíží víc, než si ublížíš ty sám. A dokud se člověk nesmíří sám se sebou, se svou minulostí a se svými chybami, neprošel očistcem. Teprve na konci téhle cesty stojí na křižovatce a záleží kudy se dá, ale popravdě řečeno záleží na tom vůbec ?