smíchovská, naprosto nesofistikovaná

vlastně sem teda chtěla říct, že to není jen tak... spíš pro Lucku a pro všechny ostatní, který by mohlo napadnout, že je to pro ně /i když to tak třeba vůbec neni:)/

Jakože potichu si vjížděj do vlasů,
trhaj je pomaličku -jeden po druhym
a rovnaj je pod tíhou knih, jak listy,
co se pak vlepujou do herbářů
/to sme přece jako děti taky dělali/
a uschnou tam,
smáčknutý v novinovym papíře,
pokropený solnym roztokem
se smíchem uvězněný
Bezostyšně se dotýkaj vlčích máků
bez okvětních plátků /teda zrajících/
myslej na opium

a na Smíchovský nádraží
-spíš na ty byty poblíž,
vysoký stropy, tmavý pokoje,
studený podlahy, starej voňavej nábytek
a spousta zbytečnejch schodů lemovaná
kovovym zábradlim
to udělá s člověkem divy
a taky to nekonečný cinkání tramvají
projíždějících pod oknama
fňukání ve sprchovym koutě
nad zbořenou pekárnou /kde
myši v bezvýchodnejch životních situacích
páchaly sebevraždy
skokem do těsta na chleba,
než přijela skupinka fousatejch inženýrů
s obří krabicí s nápisem DYNAMIT
a nechala vyletět starou pekárnu do vzduchu
to pak umřeli všichni, i ty nejšťastnější, hlodavci
okno ve čtvrtym patře se pokrylo
oranžovym prachem z cihel rozmetanejch
na kousíčky
a pár lidem bylo smutno z toho,
že se místo vůně čerstvejch loupáků
k jejich nosům dostávaj smrady z
auťáků úklidový čety/

a dotýkaj se asfaltu,
co po neskutečně dlouhý zimě zase začal
hřát a běhaj po něm spousty mravenců
a diví se nečervenalejm rozšlapanejm tělíčkům
ploštic, co si zase jednou nedaly pozor na cestu

---