V hodině, kdy upřímna

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzbuzena
S pootevřenými víčky slyším
Nezvoní
Přesto cosi trne v záchvěvech
                                      dvou rukou napřímo

Mlhavého zrcadlení poloviny dráhy
nemělo by se bát
to jen v deset a dvaadvacet drobných
měsíc mihl se ti v úsměvu

Hrdá kočka v ulici
vříská mi requiem
po              dvaadvacet dvacet    dva 
        Dny
                   navrací se
bez ostří bez sametu
říkám jí madam

Když kráčí po ose hodin
od desíti ke čtyřem
v medailonu na hrudi
udeří to silněji