počasí1

Déšť je jako slzy padající po tváři nevinné, Kapky jeho mohou pomoci i uškodit Paprsky sluneční spolu s ním na obloze vytvoří barevnou duhu Z ní chtěla bych do vlasů od tebe stuhu, Že si nezapomněl Slunce v létě září a snaží se opálit těla naše do hněda Modré mráčky se po obloze honí Jeden z nich připomíná mládě sloní. Na zemi pod nimi lidé na pláži flirtují Druhému letní stálou lásku slibují. Podzim samá chmura Listí opadá,ztratila se i má jarní stuha Kterou odvál vítr kamsi do dáli Ten který v létě jako vánek tu prodléval, Nyní jako vichřice se městy,ulicemi,alejemi prohání Přilétl dokonce i k nám oblaka černá na okamžik protrhal, Aby z nich za chvíli spadlo několik bílých vloček Sednu si ke kamnům a začnu psát to co počasí nám může dát, Hrubě načrtnu tmavou oblohu při bouři Letní vánek Déšť z vymyšlených pohádek, Sníh Co připomíná známí smích To nám přináší Rozmarné počasí planety naší. Odložím tužku,přestanu psát,odložím do úkrytu svůj starý otrhaný bloček.

---