I tak to chodí na tom světě

Malý Richard to on byl

se svou rodinou rád si žil

až do té chvíle než dívku spatřil.

Od rána do večera

stále na ní myslel

až jednoho rána spatřil ji

v šatu svatebním

V kočáru se vezla jak kněžna

s růžovou kyticí a vedle ní krásný mladík sedí  a okolí si nevšímá

Šťastni jsou teď svoji a Richardovy už jen prázdno v srdci zbylo

Oči smutkem klopí

osamocen po světe chodí

zbylé střípky svého štěstí hledá

šel tudy šel támhle

kudy ho srdce táhne

času rychle ubíhá a už ani sám ho nevnímá

dny a noci jako věčnost se vlečou a on pořád není se svou slečnou

Na sklonku života svého zeptá se boha mého proč tenkráte moudrým nebyl jako dnes

už pozdě jest na svou lásku pomyslet.

už čeká ho cesta poslední a hraje mu hudba pohřební

 k místu kam světlo přichází a noční stíny obchází

tam se teď už vydá

a toť konec jedné pouti bytosti a snílka.