Otevřené dveře

Na stůl položil  sedm pečetí

ptal se, snad něco ti schází

hráli jsme hru

kdo stane se tím co ho nic neporazí

pohladil mě po tváři a mezi čtyřma očima

říkal, každý jde tam odkud slyší volání

jsem větou která usíná

když myslím na milování

nevíš co tě zítra čeká

kostky jsou už vrženy

nebuď jako rozbouřená řeka

a ruku podej mi

ať je suchá poušť či modrá obloha

nesmíme mít strach

nebudeme si hrát na Boha

a zvonit na poplach

pár pečetí už nás zlomilo

a víra protekla  mi skrze prsty

když jsem tě hledala

a našla na rozcestí

nechci se naší lásky vzdát

a plout k jinému břehu

možná tě mám ráda, možná mě máš rád

už to víc nedoženu

možná půjdeš jiným směrem

a možná zase já

loučím se tímto s tebou

Je modrá obloha

pro oba