Zpověď ztraceného Villona

Ač nejsem princ, vše směl jsem mít,

vzdělání, krásku, bohatství,

úspěchu se nechtěl překrmit,

nechtěl ctěný jsem být v opatství,

 Chtěl jsem odtrhnout se od pastvy,

bych nechtěl lesk jen cingrlátka,

chtěl jsem znát, v čem láska tkví,

chtěl zlato jsem mít bez pozlátka,

 Chtěl trpět jsem - jít cestou zkrátka,

kde nevláčím strach z neúspěchu,

jak šosák, pro nějž cíl je zlatka,

a uznání mocných ku prospěchu,

 Nechtěl jsem tlet - ni zemřít v spěchu,

ne lahví být, z níž trčí zátka,

bych jednu měl zem - a jednu střechu,

chtěl zlato jsem mít bez pozlátka,

 Na telata - a na holátka,

vždy pohlížel jsem s lítostí,

zvyknou si, že budou jatka,

člověk snad myslící je bytostí,

 Snad nevyniká hbitostí,

stačit mu nemá náplň sladká,

být u koryta k sytosti,

chtěl zlato jsem mít bez pozlátka,

 Snad že pouť má bude hladká,

já zalekl se víc, než pádu,

nechtěl v bavlnce jsem vyrůst´ v spratka,

v Ulitě jsem v hnízdě hadů,

 Snad nelze žíti bez dohadů,

zde logika je každá krátká,

jak snob vše ryzí chtěl jsem v skladu“,

chtěl najít zlato bez pozlátka