Achillovy černé svatozáře

dík :)

Díky :)

P: :) dík... S: Já se nelepšim, to je asi iluze, já se nechci lepšit (v poezii) :) poezie smrdí :) Co se týče tvé druhé myšlenky - o tom, že nemám o čem psát, něco na tom asi bude, ale zrovna tohle vzešlo z jasné předlohy... w: Dík ;)

**

Když to tak čtu - neznalec poesie - říkám si, že se v básnění lepšíš. Ovšem trochu mi přijde, že nevíš, o čem psát.

Bezva diskuze!:-) To dílko stálo za to!*

Vypadá to, že jsme se nakonec shodli a naladili jsme se na podobnou vlnu :). Tak ještě jednou dík a 'brou :).

chápu.. myslíš spíš zase obraz co si o autorovi vytvořím a jež mne pak dokáže.. fiktivně.. vést textem samozřejmě že ten pocit a tušený vztah k autorovi tam je.. minimálně je zajímavý vědět jakého je autor pohlaví.. pak se taky čte úplně jinak :-)

To je pravda, právě proto je třeba zajímavej článek Susan Sontagové - Proti interpretaci (1964). Myslim, že název je docela výstižnej ;). Ano, ale ať už je donkichotské, je tu a působí to na nás :). Druhá otázka je, jestli je to dobré a kam to povede... ale tohle nezastavíš. Ok, ok :), ale znovu opakuji, že nemyslím autora vyloženě jako metafizickou bytost, ale spíš autorství a autora jako součást textu - nebo jako existence samy o sobě (už se mi to nechce rozepisovat). A k oné metafyzičnosti - ta tu samozřejmě taky jistou váhu má - jistou - ménší či větší - to už je druhá věc...

jasně.. máš pravdu.. jen je občas legrační jak text putuje dějinami.. co třeba dokázali romantici udělat právě z antiky (jak ji chápali zcela jinak než tvůrci zamýšleli.. klasika je třeba i v sochařství například šok publika když se mu postaví před oko polychromovaná křiklavě barevná socha co má kupodivu všechny končetiny :-)skutečně už nemáme ten správný klíč k lecčemus v historii.. a když.. tak jsme tolikrát v dějinách vyměnili zámek, že to snažení je už dost donkichotské. .. čtení textu se mění dle souvislostí.. ale vracím se z historického exkurzu na začátek.. skutečně o tobě moc nevím.. jen z textů.. ani neklikám na tvou stránku abych lustroval tvou prodfesi nebo věk.. prostě jsem v tomto případě posuzoval opravdu text jako takový tečka :-)

Věc názoru. Narativnost není v poezii vůbec potřebná. A kdybych ji měl tady pojmenovat, bylo by to asi dost sci-fi nebo prostě symb. či sur., jak jsem naznačil. Spíš atak na narativní fantazii než na nějakou ucelenou kompozici nebo nějaký pevně čitelný "syžet" (když už mluvíš o narativnosti)... Jinak obecně k té narativnosti bych se u téhle básně moc nevztahoval (i vzhledem k tomu, kam jsem to zařadil). Ovšem rozhodně netvrdím, že by se tam nedala vysledovat, protože sám přiznávám, že tam je - respektive "že jsem ji tam dal" - i když poněkud fantazijní. Ale jak je známo, text může být brán zcela jinak než tak, jak ho autor "myslel". Zvláště u poezie... (a tím tohle nechci nazývat poezií, protože to všechno jsou spíše pokusy - z mé strany). Co máme z antických autorů? Třeba to, v jaké době žili, v jakých poměrech - mocenských, kulturních... Kdo tvořil v jejich okolí - kdo tvořil před nimi, kdo po nich. Už jen si třeba představíš, co mohl takový antický autor nosit na sobě (nebo co se obecně nosilo) nebo co mohl jíst (existuje nekonečno možností, co tě můžou napadnout - napadnout ve spojení s autorem této doby). A právě tím autor vstupuje do textu. Nevnímáš jen text, ale cítíš i jeho autora, musíš tušit jeho existenci. Bereš text jako něco, co stvořil někdo - autor - a proto ho do jisté míry nejde úplně vypustit - při čtění. Co se týče interpretaci, můžeš se zaměřit třeba na čistou formu nebo se snažit maximálním možným způsobem autora ignorovat, ale - podle mého názoru - teď si nejsem jistý, jak na tohle doslovně nahláží dnešní teori literatury - ho nikdy - v širším kontextu - v nějakém komplexnějším pojetí vypustit nejde. (Nechci, aby to vypadalo tak, že autorem myslím idividuální osobnost - někoho fyzického, který do textu zasahuje, ale spíš pojetí o podvědomí autorství + nějakou autorskou auru, která textem ovívá... viz předchozí věty a příspěvky...). Co se týče kolekcí, celkem souhlasím, i proto by se dal odmítnout takový ten požadavek na kritiky jednotlivých básní nebo jejich rozbory, protože tohle dost dobře nejde - nebo spíš není to zrovna ideální a smysluplné. Samozřejmě pokud není báseň více rozsáhlá nebo tak něco... Já taky dík a brou :).

nojo.. ale právě to že si můžu sednou a udělat pět interpretací mi spíš přijde že čtenáři naznačješ aby hledal spíš ve struktuře a ne až tak v popisovaných obrazech jako v textu samotném.. čili odklon od narativnosti, která je zde s velmi popuštěnou uzdou a rozmazává interpretační úsilí a obrací ho dovnitř textu.. a v něm já vidím malou hustotu a heterogennost.. ale máš pravdu že čtu teď povrchně.. mám zkušenost že s úplně jinou autoritou a pokorou člověk přistupuje k tištěný věci než k textu na monitoru.. bohužel.. omlouvás se teď za povrchnost, nemám tolik času.. Jinak s tím textem kontra autor to neuznávám.. (co máme z takových antických autorů?? nějaké pikantnosti z jejich života? nebo jen verše?? uznávám jen intertextový dialog text - text.. škoda že tu lidi málo využívají sbírky a kolekce.. při jejich hodnocení by se teprv dala udělat literární kritika.. u jednotlivého textu jsou to spíš takového kamenné výkřiky. brou a dík za zajímavý dialog

Jo, to si přiznávám, a právě s tím cílem je to napsaný. Je to jako symbolismus nebo surrealismus. Interpretace nezná hranice. A je jedno, jestli na to budeš hledět skrze pozitivizmus, novou kritiku, strukturalismus... - to je na tom - podle mě - krásný. Každý na to může hledět úplně jinak a já bych to sám po sobě mohl interpretovat třeba úplně jinak, než jsem měl v prvním okamžiku v úmyslu... Co se týče konzistence, asi si dovedu představit, že když to smlsneš na jedno dvě přečtení a navíc řekněme tak, že "jako jó, sjedu to, ale to další desítky písmáckých básní...", těžko dojdeš něčeho celistvýho (i když můžeš mít pocit, že se snažíš a dáváš tomu tu energii a snahu k pochopení). Ale to je asi do značné míry moje chyba nebo prostě situace taková, jaká je. Možná ale kdyby sis k tomu sedl a vyloženě se pokusil o nějakou interpretaci, začneš se chytat orazů a struktury a třeba z toho dovedeš složit výsledný celek... (ať už rozdílný oproti tomu mému celku - což je samozřejmé...). To s tou druhou otázkou: tohle je do značné míry věc názoru. Neexistuje odpověď, kterou bych bral za směrodatnou a určující (což z té tvé trochu plyne - text jako entita nezávislá na čemkoliv jiném). Tohle se během dějin dost měnilo... (a možná že trošku bloudíme v kruhu, ze kterého není cesty - tedy nějaké jednoznačné). Na jednu stranu můžu text skutečně brát jako samostaný předmět zkoumání, ale je tomu skutečně tak? řekl bych, že je tu míra oné vnímatelnosti textu jako samostatného prvku. A ta míra nikdy nemůže dojít z jedné ani druhé strany škály na abolustní vrchol. Četls přece ten text s vědomím, že ho někdo napsal - že jsem ho napsal já. Četls ho s vědomím, že někde v tobě - ať už třeba ne přímo evidentně nebo na první pohled zcela jasně - máš "schované" mé předchozí texty. A už tím vstupuje text do tvého podvědomí v konfrontaci právě s těmito prvky - se mnou jako autorem a s texty jakožto texty, které jsem napsal. Možná řekneš, že je to trochu mimo - že jsi to četl prostě jako text, ale je to zkrátka tak - tenhle text má autora a je vidět, že ty ho nikdy zcela opomenout nedovedeš (rozhodně ne v tomto případě). Pak ta druhá varianta - text v konfrontaci s tím, co už onen autor napsal. Tohle může na první přečtení znít ještě bizarněji. Samozřejmě že si nepromítneš nic z toho, co jsi ode mě předtím četl, ale ať už to na první pohled nepůsobí přímo, ty předchozí texty v tobě jsou - zasáhly do tebe - a tím se nějakým způsobem vztahují i k tomuto... a promítají se do něj (i kdyby jen naprosto okrajově a na hranici přímého ne-uvědomění). (sorry pokud něco vyjádřim ne zrovna přesně, píšu to trochu ve shonu a zhuštěně)

Micro: a jak jinak než "text" bych mohl tvé dílo vnímat? jednou je text napsaný a opublikovaný a veškeré přídavky a vysvětlivky autora jsou irelevantní.. žije svým životem nezávisle na tobě..

nojo což je klasický problém interpretace.. tento text je do té míry prostornej.. že tvé interpretace se objektivně nelze dobrat.. to si musíš přizna t a v podstatě to nemusí být na závadu textu.. mám takové texty rád, ale tento mi přijde místy nekonzistentní.. obraz je příliš mlhavý.. adriadnina nit mi pořád mizí v záhybu chodby a pak se chytám výraznějších obrazů.. asi za to můžou ty pochodně.. :-) slabá ve struktuře se mi zdá.. a místy příliš bizardní. ale jiný čtenář naopak toto třeba docení.. přesto cítím jistou textovou zkušenost a um.

Jj, nestojim, ale rád si o tom pokecám :). Zajímavá interpretace ;), docela mě překvapila... Je fakt, že pokud to vnímáš pouze jako text, asi (což ale těžko posoudim) v tom tohle vidět můžeš... (z hlediska - jaks řekl - tvých zkušeností), ale kdybych ti řekl, jak jsem to psal (a bral bys tedy v potaz i autora a kontext atp.), asi bys na to hleděl trochu jinak :). Ale kdo ví...

nestojíš o hlubší :-).. zápasím s tou monumentalitou.. je to asi můj osobní problém daný profesí ale naskakují mi obrazy z nacistické architektury.. zajímavý

Dík za tip :), ale moc nerozumim komentáři "kamenný" :)

kamenné..

Jojo, a kvůli tobě smažu i všechny verše, který tomu poslednímu předcházej, stejně je moc v potaz nebereš... musí to být přece megamonumentální...

Já ho tam teda příště implementuju...

Díky...

t

Asi ti moc nerozumim...