Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEBE NAD SOMMOU-9
21. 01. 2008
0
2
1997
Autor
fungus2
Část devátá
Letiště bylo zahaleno v cárech mlhy, jimiž pozvolna pronikaly první paprsky vycházejícího slunce. Poručík Robert Fantes vyšel ze dveří budovy, přičemž k jeho sluchu dolehl hluk motoru. Poté spatřil před jedním hangárem letadlo rámové konstrukce a u něho dvojici mechaniků. Nasadil si na hlavu leteckou kuklu a vykročil k letadlu. Přitom se mu hlavou honila spousta myšlenek. Čekala jej ranní hlídka nad zákopy, na niž poletí sám. Předtím létal vždy s několika jinými stíhači. V živé paměti měl to, co se stalo, když omylem při přeletu nového letounu se ocitl nad frontou. Na to se v tu chvíli snažil nemyslet a kráčel dlouhými kroky dál. Přitom upřeně hleděl na dvojplošník Airco, který měl motor za kokpitem.
„Je vše v pořádku, desátníku?“ zeptal se poté, co stanul u letadla.
„Ano, pane poručíku,“ dostalo se mu odpovědi.
„Dobře,“ řekl a vlezl do kabiny. Usedl na sedačku a připoutal se k ní bezpečnostními popruhy. Mechanici odtáhli od kol zarážky, načež s letadlem počal rolovat po letištní ploše. Zanedlouho se dostal ke vzletové dráze, po niž se rozjel a vzlétl do vzduchu.
Start nebyl vůbec snadný, protože u Airca díky jeho motoru nebylo možno ovládat rozpětí rychlosti, tudíž motor běžel stále na plný výkon.
V následujících minutách Fantes krouživě stoupal nad letištěm do výše. Přitom viděl, jak chuchvalce mlhy se vznášejí nad celou krajinou. O něco později už směřoval k zákopům, nad nimiž se také rozkládal mlžný opar, jenž milosrdně zakrýval válkou rozervanou zemi. Svou pozornost však plně soustředil na oblohu kolem sebe. Na ní od východního obzoru stoupalo slunce, jehož záře začínala osvětlovat bělostné mraky na nebi. V těch chvílích mu to připadalo, že má celou oblohu jen pro sebe. Nikde neviděl žádné letadlo, ale moc dobře věděl, že musí být ve střehu. Němečtí letci se mohli objevit každým okamžikem.
O chvíli později zahlédl v dálce na obloze černé chomáčky kouře. Ty znamenaly palbu německých protiletadlových děl, což dávalo tušit, že střílí po nějakém britském a nebo francouzském letadlu. Stočil tudíž Airco tím směrem a upřeně se zadíval do vzdušného prostoru, kde se objevovaly rozprasky granátů. Vzápětí uviděl dvojplošník, v němž brzo rozpoznal letadlo R.E.8. To se používalo k průzkumu a k řízení dělostřelecké palby. Současně zahlédl, jak se mezi oblaky náhle objevilo další letadlo. Zatajil se mu dech, jelikož na trupu onoho dvojplošníku záhy rozpoznal černé kříže.
„Krucinál! Jsem moc daleko!“ proběhlo mu hlavou. I když mu do zad vál vítr, který jako skoro pokaždé vál z britského týlu do německého zápolí, tak jen z velké dálky mohl sledovat souboj dvoumístných letadel. Ta se točila poměrně v úzkých kruzích a střelci na zadních sedadlech pálili ostošest. Boj netrval dlouho. Z britského letounu náhle vyšlehly plameny, načež se ocitl ve smrtící vývrtce. Fantes strnule hleděl na to, jak R.E.8 padá s chvostem hustého dýmu k zemi, přičemž postřehl, že se od něho oddělila postavička. Ta poté začala klátit končetinami, načež mu zmizela ze zorného úhle. Přitom mu vyschlo v krku, ale rychle se vzpamatoval. I kolem něho se počaly objevovat černé rozprasky. Těch si však nevšímal a rychle očima pátral po nepřátelském letadlu. Ještě stačil postřehnout, jak mizí ve velkém mraku, aby pak Airco stočil tím směrem a zanedlouho letěl nad oním mrakem. Brzo se dostal za něho, ale nikde německý dvojplošník neviděl. Pokračoval v letu a obezřetně se rozhlížel kolem sebe. Po chvíli dírou v oblacích zahlédl pronásledovaný letoun. Sklopil let, vystřelil krátkou dávku z kulometu, aby zahřál hlaveň a zároveň pocítil, jak se mu rozbušilo srdce.
„Je vše v pořádku, desátníku?“ zeptal se poté, co stanul u letadla.
„Ano, pane poručíku,“ dostalo se mu odpovědi.
„Dobře,“ řekl a vlezl do kabiny. Usedl na sedačku a připoutal se k ní bezpečnostními popruhy. Mechanici odtáhli od kol zarážky, načež s letadlem počal rolovat po letištní ploše. Zanedlouho se dostal ke vzletové dráze, po niž se rozjel a vzlétl do vzduchu.
Start nebyl vůbec snadný, protože u Airca díky jeho motoru nebylo možno ovládat rozpětí rychlosti, tudíž motor běžel stále na plný výkon.
V následujících minutách Fantes krouživě stoupal nad letištěm do výše. Přitom viděl, jak chuchvalce mlhy se vznášejí nad celou krajinou. O něco později už směřoval k zákopům, nad nimiž se také rozkládal mlžný opar, jenž milosrdně zakrýval válkou rozervanou zemi. Svou pozornost však plně soustředil na oblohu kolem sebe. Na ní od východního obzoru stoupalo slunce, jehož záře začínala osvětlovat bělostné mraky na nebi. V těch chvílích mu to připadalo, že má celou oblohu jen pro sebe. Nikde neviděl žádné letadlo, ale moc dobře věděl, že musí být ve střehu. Němečtí letci se mohli objevit každým okamžikem.
O chvíli později zahlédl v dálce na obloze černé chomáčky kouře. Ty znamenaly palbu německých protiletadlových děl, což dávalo tušit, že střílí po nějakém britském a nebo francouzském letadlu. Stočil tudíž Airco tím směrem a upřeně se zadíval do vzdušného prostoru, kde se objevovaly rozprasky granátů. Vzápětí uviděl dvojplošník, v němž brzo rozpoznal letadlo R.E.8. To se používalo k průzkumu a k řízení dělostřelecké palby. Současně zahlédl, jak se mezi oblaky náhle objevilo další letadlo. Zatajil se mu dech, jelikož na trupu onoho dvojplošníku záhy rozpoznal černé kříže.
„Krucinál! Jsem moc daleko!“ proběhlo mu hlavou. I když mu do zad vál vítr, který jako skoro pokaždé vál z britského týlu do německého zápolí, tak jen z velké dálky mohl sledovat souboj dvoumístných letadel. Ta se točila poměrně v úzkých kruzích a střelci na zadních sedadlech pálili ostošest. Boj netrval dlouho. Z britského letounu náhle vyšlehly plameny, načež se ocitl ve smrtící vývrtce. Fantes strnule hleděl na to, jak R.E.8 padá s chvostem hustého dýmu k zemi, přičemž postřehl, že se od něho oddělila postavička. Ta poté začala klátit končetinami, načež mu zmizela ze zorného úhle. Přitom mu vyschlo v krku, ale rychle se vzpamatoval. I kolem něho se počaly objevovat černé rozprasky. Těch si však nevšímal a rychle očima pátral po nepřátelském letadlu. Ještě stačil postřehnout, jak mizí ve velkém mraku, aby pak Airco stočil tím směrem a zanedlouho letěl nad oním mrakem. Brzo se dostal za něho, ale nikde německý dvojplošník neviděl. Pokračoval v letu a obezřetně se rozhlížel kolem sebe. Po chvíli dírou v oblacích zahlédl pronásledovaný letoun. Sklopil let, vystřelil krátkou dávku z kulometu, aby zahřál hlaveň a zároveň pocítil, jak se mu rozbušilo srdce.
KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI