Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamota
18. 04. 2006
2
0
1722
Autor
Jolana19
Samota řve jak raněné zvíře
Co trpí dlouze a neumírá
Bolí a pálí jak jizva jizev ,
Co krvácí, co se nezavírá
Ticho křičí ze všech stran
A pokoj se změnil náhle v kobku
Každý kdo vešel, zůstal sám a nevítán
A hrad změnil se v tmavou hrobku
Tak prosím a žádám o Tvůj smích
O teplé paprsky ranního slunce
Chci tančit a dýchat aspoň v nich
Chci na svých cítit Tvoje ruce
Zapomenout na prokletí
Co vrátilo se ke mně zpátky
A až jednou mi napíšou epitaf
Tak prostě čti si mezi řádky
Zlobila ráda, tak ráda se smála
Jen někdy ten smích byl chutě slané
Byla to hodná ženská, jedna z mála
Co věřila na sny a viděla věci nevídané