Hogaro, kapitola 3. - Přípravy

Prosím pokud jste četli předchozí rád bych byl ,abyste mi napsali nějakou vážně míněnou kritiku mého stylu psaní. Dík. PS:

„Vyzvu jejich nejvyššího velitele na souboj a zvítězím nad ním. Za výhru budu chtít okamžité propuštění lidí a opuštění soustavy,“ zazněl návrh od Heloka, Dakira-Hašy.

„Nesouhlasím, tak úplně s tímto návrhem,a provedl bych jisté úpravy. Za prvé zabijete jejich nejvyššího velitele a potom obsadíme loď a osvobodíme, tak lidi. Za druhé pomocí těch lodí se budeme moci přesunovat mezi soustavami. A za třetí nepočítejte Dakiro, že vy poletí s nimi,“ pronesl svou poznámku Koem, Kira-Haša ohně.

„S tím posledním jsem ani nepočítal, jelikož jsem dítě Zakázané lásky a jako takové nesmím opustit planetu Hogaro a natož soustavu Feln.“

„Doufám, že se zde nebudete opět hádat,“ vešel nečekaně do rozhovoru právě příchozí Ferker.

„Já, rozhodně ne,“ řekli oba naráz.

„To doufám, ale jsem tu z jiného důvodu. Byl za mnou duch země, ale byl nějak nesvůj. Prý se z té staré základny ozývají zvuky.“

„Komunikační centrum je v té základně, možná se s námi snaží zkontaktovat Změnění,“ nadhodil Pegyn, Kira- Haša vzduchu.

„Vypadá to jako rozumné vysvětlení, ale proč by se s námi snažili mluvit?“ namítl Koem.

„Protože jich je na lodích necelá tři procenta,“ informoval ostatní Helok.

„Vše nám hraje do karet, ale přesto stále mám jistý pocit něčeho, co se nemá stát,“ promluvil starý Soghil, Kira-Haša země.

„Nemá stát? Snad možná, ale kdo to má posoudit? My jsme aktéři téhle hry a jako takový musíme my rozhodnout, jak ji hrát či nehrát,“ vmísil se do debaty Vesmar, Kira-Haša vody.

„Vesmar má pravdu, jakožto Rada Řádu musíme my rozhodnout, zda vyšleme na jejich loď delegaci a zda vůbec s nimi máme vyjednávat a ne je přímo vzít nečekaným útokem nebo s nimi jednat o míru,“ ukončil veškerá dohadování Koem. „Není budeme hlasovat.“

Rozhlédl zda ho všichni poslouchají: „Kdo je pro můj a Helokův návrh?“

Ruku zvedli všichni Kore-Haša, tři Dakore-Haša a čtyři Kira-Haša. Helok hlasovací právo neměl, jinak by samozřejmě hlasoval pro svůj návrh s Koemovými upřesněními. Bylo rozhodnuto bude se bojovat. Proč, ale Heloka přepadl ten zvláštní pocit, který popisoval Soghil, on sám nevěděl.

„Tedy většina rozhodla ve prospěch mého a Helokova návrhu. Ode dneška za týden proběhne uvítání Změněných.“ Těmito slovy ukončil Koem schůzku Rady.

Helok si všiml před vchodem mladého Hašy a na první pohled ho zaujal. Pocítil z něj nějakou zvláštní sílu, nejspíš byl obdařen silou Útěchy, ale jednoznačně to tvrdit nemohl. Chlapec postřehl jeho pohled a bez zaváhání k němu přišel.

„Kdo jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl, ale přece máš něco společného s Radou,“ začal Dered trochu možná až moc zhurta. „Já jsem Dered. Jsem zatím sice jen kadet, ale už jsem prý celkem dobrý.“

„Ten kluk se mě snaží oslnit svými úspěchy a myslí i logicky. On má opravdu v sobě sílu Útěchy, ale proč jí s ním nerozvíjejí?“ pomyslel si Helok.

„Já jsem Helok, Dakira-Haša a syn Zakázané lásky,“ počkal chvíli než se Dered dostane z leknutí. „Ostatně i já musel projít výcvikem jako ty Derede a měl jsem to mnohem horší.“

Dered chvilku nemohl ani vydat hlásku, ale nakonec z něj vypadlo: „Těší mě Dakiro, ale co tě přivádí do osady Řádu?“

„Jak už určitě víš, Změnění přiletěli a my jsme museli rozhodnout, jak je uvítat,“ zazubil se Helok.

„A jak jste se tedy rozhodli?“ zeptal se Dered.

„Včas se to dozvíš,“ a s tím Helok odešel. Dered se ho chtěl ještě na něco zeptat, ale Helok jakoby se do země propadl. Podle toho, co Dered o Dakirovi slyšel, to mohla být klidně pravda.

&&&

„Pane navázali jsme spojení s jejich komunikačním centrem,“ ohlásil interkomem poddůstojník z komunikační části lodi. „Chtějí s námi spolupracovat. Nemají žádné střelné zbraně kromě luků. K boji prý používají středověké zbraně.“

„To je dobře, ale jak je to s jejich znalostmi naší techniky,“ řekl Kormi. „a pustí nás vůbec na povrch planety?“

„Naší techniku vůbec neznají. Vstoupit na povrch nám povolí jen pod podmínkou, že se budou moci podívat na palubu vlajkové lodi,“ zazněla zajímavá informace z úst poddůstojníka.

„Nevidím důvod, proč to nepovolit, takže jim vzkažte, že se zítra stavíme na povrchu poblíž komunikačního centra.“

„Ano, pane,“ ukončil hovor poddůstojník.

Kapitán Kormi si povzdechl. Chvíli jen tak seděl a koukal do zdi. Něco ho napadlo. Vyťukal kód do komunikační konzole a chvilinku čekal než byl připojen na okruh zadní části lodi. Poté se mu na obrazovce objevil muž v plné práci a s ožehnutou pletí.

„Zbrojař Chakil k Vašim službám,“ promluvil jako první ten s ožehnutou tváří.

„To jsem rád,“ zamračil se Kormi. Neměl rád tyhle lidské způsoby chování. Připomínali mu staré doby lidské nadvlády. „Byl bych rád Chakile, kdybyste mne oslovoval pane.“

„Ano, pane nic jednoduššího,“ posmutněl Chakil. „Co tedy pro vás mohu udělat.“

„Potřebuji jednu z vašich zbraní.“

„Jakou máte na mysli přesně.“

„Některou z vašich středověkých replik.“

„Záleží vám na tom zda bude jednoruční, jedenapůlruční či obouruční?“

„Chtěl bych dvě jednoruční.“

„Klasický meč, šavli či jinou variantu.“

„Budou to šavle.“

„Dobře, pane, hned je připravím.“

„Máte čas jeden týden, tak si dejte pořádně záležet.“

„Chcete je vyrobit či mám vzít některé ze zbrojnice?“

„Vyrobíte mi je přesně na míru. Stavím se ještě dneska za vámi.“

„Dobře, pane.“

„Na brzkou shledanou.“

„Na shledanou, pane.“

Až teď došel Kormi k úplnému uklidnění. Zpočátku se mu na té planetě něco nezdálo, ale nyní si byl téměř jist, že nenastanou žádné problémy.

&&&

Poslední dveře oddělující prostor zádi, náležící vojákům a personálu, od velitelské přídi se za ním tiše zavírali. Nebyl v oblasti mužstva už několik desítek let. V podstatě si už odvykl ruchu a hlomozu pracujících a tak si nějakou dobu zakrýval uši, aby neohluchnul. Když přišel ke dveřím zbrojírny, už si opět zvykl na ten pro mladé vyšší šarže nesnesitelný hluk. Zaklepal, ale nevěděl proč. Snad ze zvyku.

„Dále,“ ozvalo se z místnosti.

Dveře se otevřely a Kormimu se objevil před očima obraz místnosti s obrovskou pecí v samém středu, zbraní nejrůznějšího druhu, ať v různých fázích výroby nebo už vytvořené, a muže, dost velkého na Změněného, ale na člověka, kterým doopravdy byl, přímo obrovského, který zrovna něco koval.

„Chakile jsem tu,“ málem zařval Kormi na svého osobního zbrojíře.

Chakil náhle vytržený z práce a soustředění se praštil do ruky kladivem. Ani nezaklel, protože jeho ruka byla vytvořená ze slitiny titanu a oceli, tedy spíš jen kryt, který chránil velmi jemný mechanismus potřebný k ovládání ruky. Pro jistotu zkontroloval funkčnost a tak párkrát zaťal ruku v pěst. Když se přesvědčil, že je ruka v pořádku, otočil se na dosud ve dveřích stojícího Kormiho. Kormi konečně vstoupil a začal se rozhlížet po vystavených zbraních. Velice se mu líbily některé šavle, zejména ty s nádherně vykládanými a pozlacenými chrániči prstů.

---