Stačí fouknout

Stačí fouknout a tvá pírka odletí, někam dál, od srdce, od dětí.
Jde duha z očí a dva hlasy v jeden jak falešné písně z protrhlých reprobeden.
Zvedne se vítr a krve jak z vola a vytryskne z těla z hora i z dola.
Zvedne se vítr a romantik křikne:“Přestaňte vykrádat, není to vtipné!“
Lehká je trapnost, kde rozum teče, jak mysl kulhá, sny budí se v kleče.
Hlava je plná, vyškublá z pětí, na druhém pražci, struna se pustí, zlomí se prsty a potom? Sjetí.
Pusť se té ruky, to ona je vlídná, poslední z těch co tě mlátí
a stírá ti pot a kapky té krve co letěla ke slunci když bolelo hrdé
a škrcené. Stětí. Pak výkřik je prázdný a slova jsou všude.

Stačilo fouknout…