Statečný rytíř

Statečný rytíř

Statečný rytíř za svou zem bojoval.

Rval se pro její dobro.

Pro svou zem kterou miloval.

Přál jsi, ať je vždy na jejím nebi modro.

 

Proléval krev za svoji vlast.

Byl synem své země.

Té země, která mu ukázala zkázu, bolest i slast.

Bojoval, aby zachoval České plémě.

 

Před další bojovou vřavou.

Se šel pomodlit k bohu,

aby lučištník s tětivou hravou,

nezasáhl jeho statečné srdce.

 

Nandal si svou přilbici.

Zasunul meč do pouzdra.

A šel do bitvy pro mnohé muže smrtící.

Do bitvy, která šla ukončit jen pomocí kouzla

 

………

Bitva skončila

………

 

On měl to štěstí, že se mu vyhla smrtící rána,

bojoval hrdě a k nepříteli byl vždy rovný.

Možná proto se mu neotevřela boží brána !

Protože byl životu hodný.

 

Trápili ho výčitky svědomí,

i přesto že vždy konal, tak jak konají čestní a stateční rytíři.

On se utěšoval tím,

že to dělal pro svou milovanou zem.

 

Po poslední bitvě (nejkrutější)

se vrátil do své země

a byl zhrzen věcí nejpodlejší.

Tím že bylo prodáno české plémě.

 

On marně bojoval, zabíjel.

Vše dělal pro svůj národ.

A teď přišel na to,

že to co bylo dřív České,

tak na to Český lid nemá nárok.

 

Byl prodán vlastním králem,

zemi bohatší,

ale byl odebrán těm,

kteří ji doopravdy milovali.

 

Jedním z nich byl i statečný rytíř,

který se s tím těžko smiřoval.

Bylo to pro něj kruté,

že přes veškerou službu,

kterou své zemi vykonal to takhle skončí.

 

Po mnohých letech a vyrabování České země.

Se vrátila moc do rukou Čechů,

kteří svoji zem nepřestali milovat!

 

Když se to dozvěděl statečný a už starý bojovník.

Musel si otřít slzy štěstí,

protože pro něj zase začala existovat spravedlnost.

A on mohl umřít s pocitem,

že konal vždy správně!

---