Připadá mi to až k nevíře,

kolik tun papíru se za den popíše

a kolik litrů moči a potu

spotřebuje jedna letní noc.

Vždycky jsem očekávala Tvou pomoc,

příteli,

zavěšený na provázku.

Trčící z nebes jak nádor z mozku.

Ale Ty ses tak často zpil do spaní,

až Ti křídla zčernala a upadla.

Je docela snadné propíchnout si špendlíkem krk.

Ještě lehčí je udělat to v částečném kómatu.

Můj přítel mlčí. Ale proč?

A je to snad až k pláčí,

protože papíry se pořád krčí.

Za jednu noc.

______________________________

Můj přítel z oblaků

má úplně prázdné oči

a světélkující duši.

Pláče, když chce skočit!

Hrozně mu to všechno sluší.