Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRomeo, Julie a básníci
08. 05. 2006
1
0
2084
Autor
Ivo Koivo
Něco z mého archivu z let mladistvějších...
Bijící srdce....zkamení, neb prostor chladnoucí obepíná těla, duše odumřela, bytost znehybněla. Vzpomeňte, Julie má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli, u cesty zdechlina Romea na horkém loži z oblázků. Jako by ti nebe patřilo, drahá Julie, tiskla jsi se k Romeovi hrdě, ač silný puch to na tě vál, vidělas červů karneval, neomdlelas, podivné. Julie, již nebudeš zde více než rozervaný list, jenž hezky začal bujet sice, však červům padl za kořist. Tvé emoce a pocity docela, nesmírně duši předělá a v srdci prasklina velikosti mexického dolaru, více doleva. Teď jsi svou basu naladila co možná nejhlubiněji. Nezahynu - věčna sem, ale žít budu s trapným úžasem, možná z věhlasem.
Trápím se nad tím, kde bych tě nejraději potkal. Chtěl bych tě potkati na tom loži z oblázků, kde hnít budeme spolu pro lásku, tu mrvou krásku. To říkám já, Romeo - jen jedenkrát šla kolem mne láska, tak zhyň se mnou mé druhé já, Lineo! Milovat jako zborcené pantofle, ležet jako dva milenci, ve chvíli plazení se v noci. Stanou se z nás pasti na myši, budeš chytat křečky já potkany, pak řeknu ti, že smrt ti sluší. Máš ještě chlapecké srdce, písni má, chci zpívati tě od začátku, klíč od srdce svého bys dal milé k svátku. Jsi miska bez obětin, oříšek bez jádra, v žáru vůně květin, záklapka již zapadla. Dal bys mi i kytku jiřin, za zpěvu tlumeného, avšak tanky tu budou do dvou vteřin, údaje časového.
Až teď jsi opravdu zhynul, já shrábla tě pod povrch zemský, pak napsala jsem na tabulku epitafu zkráceno.
Zde leží Romeo, milovník, jenž miloval svět.
Než stačil ruce k dílu přiložiti, zemřel rozežrán, mlád patnáct let.
Zde leží Romeo, milovník, jenž miloval svět.
Než stačil ruce k dílu přiložiti, zemřel rozežrán, mlád patnáct let.
v jedné části mi to připomnělo Bezruče. ten konec to podle mě trochu pokazil, ta narážka na Wolkera se mi nelíbí, jinak to směřuje těmi červy a hnilobou až k Prokletým básníkům...dost všehochuť, tedy...tipnu si za skoroprózu, líbí se mi poezie psaná v řádcích, protože to nevypadá toliko svázaně, ale na druhou stranu někdy tolik nevynikne jednotlivá myšlenka, to musí autor zvážit.*