Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tajemství záchodů

11. 05. 2006

1035

Autor

m-a-j-a-k

stejne to nikdo nebude cist ale budu to publikovat:)

Tajemství záchodů

Byl jak my všichni. Žil, bydlel, jedl, modlil se, pracoval, vzdělával se, onanoval, hrál karty, pil, věřil v politiky, koukal na stupidní pořady, a nechal se unášet společností. Věřil, že někdy najde cestu, ze své bezvýchodné situace, cestu ven. Nenašel a zemřel v zapomnění. Nestojí za zmínku, ba ani jeho jméno. Byl jeden z mnoha.
Peter Gordon. Žil, bydlel, jedl, modlil se, pracoval, vzdělával se, onanoval, hrál karty, pil, věřil v politiky, koukal na stupidní pořady, a nechal se unášet společností. Nebyl to ani větší, a ani menší sráč, než Já nebo vy. Byl však výjimečný.
Peter Gordon.
Byl to svým způsobem blázen. A svým typickým bláznivým způsobem žil. Snažil se tak vyhnout střednímu proudu. Byl ustavičně veselý a velmi rozpustilý. Zemřel v částečném zapomnění, třeba dnes si nikdo nevzpomene, na jeho barvu očí, vlasů, délku jeho penisu. Na nic. Je mrtvý. Nikoho nezajímá. Ale jemu to nevadilo, nepřál si ničí pozornost.
Jsem jak my všichni. Žiji, bydlím, modlím se, pracuji, vzdělávám se, onanuji, hraji karty, piji, věřím politikům, koukám na stupidní pořady. A nechám se unášet společností. Nejsem ani větší, a ani menší sráč než vy.
Jednou jsem se vydal do ulic města. Nešel jsem sám. Nerad chodím sám. Nemám rád samotu. Nevím s kým jsem šel. Pršelo. Kapky padaly, padaly mi na hlavu. Nálada byl pod psa. Byl jsem nasraný.
Potkávali jsme různé typy lidí. Vandráky, boháče, sráče, komunisty, ateisty, katolíky, kurvy, lháře. Nemám o lidech dobré mínění. Nikdy jsem neměl ani chuť, ho do sebe vtlačit.
Zašli jsme do nejbližší hospody, putyky a možná by se hodilo, říkat tomu pajzl. Byl plný. Týpci obírali holky. Ty přitom házely pohledy na jiný. Jeden přistál i na mě.
Začal jsem pít.
Šel jsem na záchod. Rozepnul jsem si pásek, oddělil jsem od sebe knoflíky u kalhot a rozepnul poklopec, vyndal ho z kalhot a začal chcát. Za mnou stál týpek. Koukal na mě. Byl větší než Já, byl to zajisté i větší sráč než Já. Začal jsem mít divný pocit, jako kdyby na zem, místo kapek, dopadal kyselina a rozežírala lidem, jejich stupidní myšlení, jednoduchost. Přišlo mi, jako by mě chtěl ohnout a v sunout ho do mě. Sráč. Nejsem buzík. Nemám je rád. Sráč, nevěděl to.
„Co čumíš?“ ptám se
„Ty sráči co čumíš?!“
Utekl
Měl asi větší strach, než Já. Byl to buzík amatér.
Šel jsem si pro další chlast, abych zapomněl. Neměl jsem náladu si nechat zkazit večer buzíkem. Tak jsem pil.
Jdu na hajzl. Rozepnu si pásek, odděluji od sebe knoflíky u kalhot a rozepínám si poklopec, vyndám ho a začínám chcát. Slyším hekání. Je to hnusný zvuk.
„heh“
„heh“
„ááá“
„eh“
„ááááá“
Stál jsem tam a poslouchal ty zvuky. Nějakou záhadou jsem si pochcal kalhoty. Seru na to. Můj pohled směřuje k tomu místu, odkud přicházely ty zvuky. Čekám. Přijde mi, že chčiju celý dny. Otevře se kabinka. Vyjde tam ten zasranej buzík. Jde sám. Nejde !!! Utíká. „Kurva, kurva,“ říkám si „co to je, jak to že je sám??“
Bojím se podívat na ten hajzl. Neměl jsem náladu, vidět znásilněného chlapa. „Ale co když umírá?“
Jdu tam.
Pomalu otvírám dveře. Otvíral jsem je, tak pomalu, že porod byl proti tomu rychlovka. Dveře se pomalu v pantech otáčely. Byly dokořán. Nikdo nikde.
„Cccco to je??!!“nevěřil jsem tomu.
Ten sráč si ho tam vyhonil. Na záchodě v pajzlu, sám. Měl jsem chuť ho najít a zbít, ale Já nikdy nikoho nezmlátil.
Tak jsem se sbalil a odešel jinam. Měl jsem strach. „Co když si ho ten sráč teplej honil nad tím, jak mě viděl,“ toho buzíka jsem nesnášel. Moje nenávist vůči všemu na světě, byla jen malá pohnutka, proti tomu buzíkovi. Smrt. Přál jsem mu smrt. Chtěl jsem, ať jeho kosti někdo pomalu drtí. Ať umírá. Pomalu. Kdyby vybírali do mučednické čety, tak bych byl první, kdo by se přihlásil. Žádný sráč, nemá právo honit nad mou osobou. U holek mě to nevadilo, ale u sráčů jo.
Šli jsme dál. Zapadli jsme jinam, už nepršelo. Svítily hvězdy a přišlo mi, že Měsíci ze mě stojí.. „Kurva,“ nesnášel jsem Měsíc.
Ten večer, kamkoliv jsem se podíval, jsem viděl chlapy s erekcí, jak koukají na mě a stojí jim. Nevěděl jsem co si počít.
Bál jsem se o svojí prdel. O svůj milovaný zadek.
Pil jsem, čím víc jsem pil, tím víc sílila i jejich erekce.
Naštěstí se tam objevila jedna dívka. Přišla za mnou. Začala mi něco povídat. Přišla mi, jako vysvobození ze zlého snu.
„Víš mě přijde, že všem tady ze mě stojí,“ řekl jsem jí.
„Neboj, to se ti jen zdá.“
Sedla si mně na klín.
„Ne, věř mi. Je to tak.“
„No spíš stojí tobě co?“ začala se smát. Měla moc hezký rty, když se smála. Měla hezký zuby. Byly rovný jak z reklamy na rovnátka. Krásně se ji krabatilo čelo, když se smála. Začala se mi líbit.
„Heh, se ti zdá.“
Sáhla mi pod kalhoty. Nezdálo se jí to.
„Miluji tě,“ řekl jsem ji.
„Fakt?“
„Jasný jsi skvělá holka,“ nedělalo mi problémy lhát. Alespoň ne ten večer. Stal se ze mě sráč.
„Ty jsi taky fajn kluk“
„Půjdeme na záchod,“ zeptal jsem se jí a mrknul jsem na ni.
„Ne, za chvíli“
Pořád měla ruku za mými kalhotami. Řekl jsem ji, že Já na záchod jdu. A šel jsem tam sám.
Zavřel jsem se na kabince, za pět minut jsem vyšel, když jsem vycházel, oči jednoho chlapa u pisoáru mě pozorovali…………………zpanikařil jsem. A radši jsem utekl.
Ten chlápek se bojí podívat na hajzl. Nemá náladu, vidět znásilněnýho chlapa. „Ale co když umírá?“ říká si.
Jde tam.
Pomalu otvírá dveře. Otvíral je, tak pomalu, že porod byl proti tomu rychlovka. Dveře se pomalu v pantech otáčely. Byly dokořán. Nikdo nikde.

Jsem jak my všichni. Žiji, bydlím, modlím se, pracuji, vzdělávám se, onanuji, hraji karty, piji, věřím politikům, koukám na stupidní pořady. A nechám se unášet společností. Nejsem ani větší, a ani menší sráč než vy.
Jednou až zemřu. Štěkne po mě tak maximálně vyhublý, starý pes. Ale Já se ho o to neprosil. Nechci pozornost a nestojím ani za to štěknutí. Tak jako každý z vás, upadnu v zapomnění. Ale mě to vadit nebude. Já jsem Peter Gordon.

solomon

24. 08. 2006

Dát tip

ale jo *

m-a-j-a-k

13. 05. 2006

Dát tip

ja wim ze je tam par blbosti (ze mesici nestoji) ale tak to nemuze brat wazne:) jo a ty odstawce tam sou akorat ze kdyz sem to kopirowal ze swejch stranek tak se to preformatowalo:)