Alenka v Říši stínů

Byla nebyla
protože se zhulila
Alenka v říši
někde za Dobříší
Alenka v Říši stínů
chodila a chodila
po ulicích
plála a zakopávala se
štěkavě se smála
chechtala se jak ďábel
a nahlas mluvila:

Já vím, kam vedou cesty
a jsem poslední, kdo to ví
vedou dolů
po řekách
a všechny sbíhají se
do smrti

Nedívej se do oka noci
pravil kdosi

zastavila

Zdá se mi, že lítám
volala
něco... někdo...
běží za mnou tichem
krajiny a sny by měly něco připomínat
TENKRÁT TO BYLO LEPŠÍ

Protože to bylo tenkrát

Vždycky si drásám dlaně do krve
křičela
když vítr donese až do mých krajin smích
Říkají mnoho slov
Ale to všechno jsou lži

sedla si na chodník
roztáhla úsměv až k hranici
a přes zuby plakala

Chodili kolem ní
a skrz ní, neviděli
schovala se pod klobouk
a do vlasů

Pak se rozpadla
asi za dva roky

Nikdo o tom nevěděl