Nýmand

Trávil příjemné podvečery

v letech mimo.

Nepřipouštěl si dluhy,

ráno čisté ponožky

a večer čistá hlava,

ulici si představoval

jako hvězdné nebe

ve svatém lese.

Když se nikdo nedíval

občas si zatleskal,

rozproudilo to krev,

napnulo svaly,

myšlenky lépe klouzaly

po prádelní šňůře,

kolíčky praskaly

v zesilovačích.

Jen proud chyběl,

ale to byla drobná chyba

ve výborné roli.

Už nějaký ten rok

se nemusel nutit

brát sám sebe

vážně.