Krémový otvírák na horký den

už jsem se zalykal přejídal ničím
kolorované obláčky dýmu
jimiž ruka promáchne ruka
se nadýmaly klopotným dnem

a něžná krásná dívka
co jak podobenství včelky
zaznívala nevědomky unyle
přes svou nepokrytou snahu

se dusila v tom dýmu
tím jak dusil jsem se já
pokus rozdrtit ji o oblak
se nervózně nepovedl

a tak přesycen výpary
zalepen medem
zapadl jsem za krov spánku
a ponížil se v něm





a celý život rozkryla bouře
a já se zajíkal hloupě
na zápraží blesků v ozvěně
se třásl světlu zvuku na pospas

a klopotal deštěm
koňským krokem tažen vodou
zadusán řevnivým protrháním
lačnosti oblačnosti

porvalo se kolem mne jádro
záviděl jsem tomu
a po patách koloroval
zázraky svých dýmů

---