Všude je břečka. Pár dní padal sníh, ale teď začalo pršet.l Díky mrazu pak ta kejda zmrzne, a lidi se městem ne projdou, ale prokloužou. Blíží se se 14. úunor, ve výlohách se lesknou rudá srdce z celofánu, na vykreslované fotografii se drží za ruce holčička s chlapečkem ve farmářkách a u jejich nohou se třpytí zlatý nápis "Z lásky!". Za výkladem obchůdků se spodním prádlem mají figuríny navlečené přesrdíčkované kalhotky, trenky s čertíky a podprsenky s medvídky. Svůdně černo-červená saténová košilka splývá jedné z nich přes boky, a nejeden chodec se zastaví, aby se podíval, a vzpomněl si na svou ženu, doma, v teplákách.. povzdechne si, a jde dál...

Tak pomalu kloužu tímhle městem, snažím se nespadnout. Okolo mě prochází spousta párů. Zdá se, že snad celé městečko je spárované, žwe jen já ten stereotyp ruším. Tamhle jde spolužačka s klukem svých snů. Nemůžu ji ani pozdravit, nevnímá, je ve svém ráji.. A tady se zrovna jedna dvojice zastavila před výlohou s onou košilkou. Zachází dovnitř- jojo, budou mít určitě hezký večer. Chvilku se v krámku zdrželi, a už vycházejí. Ona je do něj zavěšená a rozzářená ho líbá na tvář. Můj pohled padl do výlohy- chudák figurína. Už je před očima celého města úplně nahá...