Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

porod aneb jak tobiáš oliver k životu přišel

24. 05. 2006
4
0
3897
Autor
Dirty
Termín jsem měla 3.4. ale protože se Tobíkovi na svět asi moc nechtělo, vyčkával do poslední chvíle. Moje porodní cesty byly totálně nepřipravené, tudíž jsem si měla jít lehnout do porodnice, kde mi zavedou tabletu a poté porod vyvolají. Dr. Buben rozhodl, že mám příjít ráno 14.4. Přišla jsem, veselá a v očekávání, dr. se zhrozila, když viděla můj torpédoborec (břicho), že prý to bude 4kg mimčo, dost se divila, že mi nikdo nedělal UTZ, tak ho pro jistotu udělala ona, dle odhadů 3500g + - 300g. Zavedla do mě tabletu a já šla na pokoj. Měla jsem krásný výhled na Vyšehrad :) Čekala jsem a čekala a nic se nedělo, odpoledne mě přišel navštívit tomáš :) donesl mi jahody, tak jsem mlaskala radostí. Za chvíli mě ale začalo pobolívat v zádech, chvíli jsem tomu nevěnovala pozornost a když měl tomáš odejít, tak jsem si dělala srandu, že je to tady a že se ještě bude muset vracet. Odešel a bolesti zad se stupňovali, šla jsem do sprchy, kde to trochu povolilo, ale jakmile jsem vylezla, bylo to opět horší, dělala jsem si srandu se spolubydlící (strašně chrápala), že jestliže jsou tohle poslíčci tak nechci vidět pravý porodní bolesti. Šla jsem to rozcházet na chodbu, tušila jsem, že je to “ono”. Sestra mi radši natočila monitor a protože jsem měla kontrakce po dvou až třech minutách přišla se na mě podívat i doktorka. Ta zkonstatovala zašlou branku či co :) a když jsem se ptala, tak řekla “rodíme”. Tak jsem byla šťastná, že je to už tu a šla si zabalit věci a zavolat tomáše. Bylo asi 22:00? Byla jsem strašně natěšená, vlastně jsem neměla skoro strach a stále jsem vtipkovala. Naštěstí byli u nás známí,  tak tomáše dovezli autem, máma byla celá vyplašená a furt říkala ať spolupracuju atd. ale já byla v pohodě a v “očekávání” :) Sestra mě přišla vyzvednout. Byla jsem ráda, že už je to tady, protože ta spolupacientka chrápala tak, že bych se nevyspala. Zavedla mě na krásný porodní sálek a řekla, že uděláme přípravu. Trochu oholit a klystýr, to nebylo vůbec tak strašný jak to popisovala moje máma :) Kontrakce jsem stále měla po dvou a třech minutách, ale dali se rozchodit. Přijel tomáš a tak jsme vtipkovali a smáli se. Sestra mu dokonce přinesla takový pěkný odpočívadlo :) Jenže bolesti se stupňovali, stále to byli ty “křížáky” a já furt čekala, kdy už to přijde, otevřená jsem skoro nebyla, tak mi sestra píchla něco na vyvolání nebo co, doufala jsem, že nastane zlom a půjde to hladce. Furt jsem chodila a nebo se sprchovala, začínalo to být ale opravdu horší a horší, ve 3 hod. ráno přišla sestra a píchla mi něco, abych se vyspala, tak mě přikryla, jenže spát nešlo, tak jsem neustále koukala na hodiny, jak se ta ručička strašně pomalu posouvá. Nevím jestli před tím nebo potom mi píchla vodu, asi předtím. K tomu mi hrálo radio 1 :) a vedle tomáš usnul :) Po nějaký době jsem musela vstát a začít opět chodit, sprchovat se, dýchat, humor mě pomalu přešel, zato tomáš hýřil vtipem a snažil se mě rozptýlit popisem pohledu z okna, což bylo utrpení, kdyby tam jen tak stál a byl tam se mnou, bylo by to fajn, ale on furt něco mlel ve snaze odvézt mou pozornost od bolestí, taky mi vadilo, když se mě dotýkal. Já se ho chytala a držela ho, ale on mi to nesměl opětovat. Byla jsem plně koncentrovaná na bolest. Ještě než odešla sestra z noční směny, píchla mi nějaký opiáty, takže vnímání okolí a času bylo nějaký změněný. Bolesti byli strašný, kontrakce stále po 2-3 minutách a vždycky když skončili, tak jsem si uvědomovala jenom to, že opět přijdou. Chtěla jsem okamžitě epidurál, jenže jsem byla otevřená na 2cm a musela jsem počkat do 3-4cm. Tak jsem čekala šťastná, že za chvíli ty bolesti přejdou. Za hoďku nebo hoďku a půl jsem šla na záchod a přišel anesteziolog a řekl přítelovi, že mi epi nedají, protože mám špatnou srážlivost nebo co. Já to slyšela a chtělo se mi brečet, strašně to bolelo a ten doktor mi jen říkal: nemůžeme vám to dát, “dobře”, dostanete něco jiného “dobře”, ženský kdysi taky rodila bez anestezie “dobře” to slovo dobře mě tak rozčilovalo i ten anesteziolog, že jsem chtěla být sprostá, ale ovládla jsem se. pak už ten vozík “naděje” odjížděl a spolu s ním i moje trpělivost. přišla sestra a dala mi kapačky s opiáty, pak několikrát přišel doktor a hrábnul si do mě, to se opakovalo stále častěji. ta nová sestra byla strašně aktivní, furt mě povzbuzovala ať vstanu, ať chodím, ať se sprchuju, ať sedím na míči s roztaženejma nohama, že to pomůže mimču sestoupit. (tobiáš byl totiž strašně vysoko) jenže to fakt nešlo, roztáhnout nohy bylo utrpení, jenže to co přišlo potom se fakt nedalo. doktor viděl moje kontrakce a řekl, že to nejsou ty pravý a píchli mi oxytocin. pak se to teprve rozjelo. do toho mi dali ještě další opiáty, takže jsem mezi kontrakcema ztrácela vědomí a při kontrakci soudnost, bylo to příšerný, měla jsem strašný nutkání na tlačení a sestra mi řekla ať tlačím, jenže to šlo samo, vlastně nešlo. chodila jsem do sprchy, ale při každým sprchovaní jsem sebou musela tahat kapačku a svlíkat se, bylo by mi úplně jedno, kdybych tam chodila nahatá, chtělo se mi opravdu lízt i po zdech, začala jsem řvát a hulákat, že na to kašlu, že už nemůžu, že chci císaře a ta aktivní sestra furt: to půjde to půjde, pak jsem dokonce chvíli musela ležet, aby se hlavička zrotovala nebo co a to bylo přišerný. přišel doktor a řekl, že půjdu na císaře, tak jsem byla šťastná, pak přišel další doktor a řekl, že ne, a že tlačím špatně, tak si mě položili na stůl a řekli jak mám tlačit a asi hodinu jsem se snažila, ačkoli už jsem opravdu nemohla, hlavička klesla, ale opravdu o minimum a ta sestra mi stále říkala, výborně to půjde, stokrát jsem jim řekla, že to prostě nepůjde, protože je to mimino moc velký. v životě bych do sebe neřekla, že budu před cizíma tak strašně hulákat, brečet, nadávat, rvát tomášovi vlasy, dokonce jsem i řekla, že si něco udělám, aby mě prostě odvezli. jenže na nic nebyl čas, furt jsem jen tlačila a tlačila a tlačila až nakonec znova přišel ten doktor a řekl, že za hoďku jdu na císaře, ta hodina byla dlouhá jako týden, ve sprše mi hlava padala následkem opiátů, motala jsem se jak ožralá bába a chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou. pak najednou hodina uběhla (tomáš udělal poslední foto totálně zfetovaný narkomanky) a nějakej sanitář mě brutálně hodil na lůžko a odvážel pryč, všechno mi bylo fuk, takže jsem se s tomášem ani pořádně nerozloučila, přivezli mě na sál, zase mě hodili na jiný prkno, tam jsem potkala toho anesteziologa, kterej se mě ptal na nesmyslný věci, jako jestli jsem pila bublinky nebo co, už nevím, zatáhli mi před obličejem oponu a cítila jsem, že mi něčím polili břicho a takový tlaky divný. měla jsem stále dost silný kontrakce, tak mi chytře poradili ať dýchám…no a pak se na mě jedna sestra usmála a řekla mi dobrou noc a mě napadlo, že klidně můžu umřít, jenže mi to bylo úplně jedno.
pak jsem se probudila, nemohla jsem otevřít oči, měla jsem strašnou žízeň tak jsem si řekla o vodu, něco mě tam dole pleskalo studenou vodu, byla jsem jak hadrová panenka, jednou jsem si zakašlala a myslela jsem, že umírám, všechno to kolem mě tak divně plynulo, moc jsem nevnímala až někdy k večeru jsem byla jakž takž vzbuzená, stále však pod opiáty a bez možnosti se pohnout. večer taky přinesli mý spoluležící (náhodou to byla ta samá, se kterou jsem byla na rizikovým v den vyvolání-strašně chrápala) holčičku a mě stále nic, všichni jí obdivovali jak je krásná atd. atd. pak přinesli i tobiáška a jenom řekli, že je to teda obr, na chvíli mi ho dali, ale ne na kojení a já vůbec nevěděla co mám dělat, jen mi ho ukázali a zase odnesli, bylo mi to všechno celkem jedno, až když mě převezli na šestinedělí, tak jsem si uvědomila, že nás tři v tomhle osudovým okamžiku rozdělili a začala jsem brečet.
Milly
02. 07. 2006
Dát tip
ha, jsem statečná... utekla jsem jen poprvý pro dýlku textu- ale přečetla na jeden zátah...... :-)

ty jo kam se to do takovýho cvrčka jako ty vešlo? :o))) já už sme tu jednou byla ale strachem sem to nedočítala.... tak tedy dneska.. uff :o)

Milly
02. 07. 2006
Dát tip
avi vlčku

Milly
02. 07. 2006
Dát tip
avi vlčku

No, to je právě ten laickej pohled. Čím víc máš zkušeností, tím víc tušíš, že na nic nejsou tabulky a stát se může cokoli. A že než vytáhneš nůž, tak je dobrý bejt si na 99 procent jistej.

StvN
25. 05. 2006
Dát tip
Já do lékařství fakt moc nevidim, ale představuju si, jak vysvětluješ ženský, že to, co prožívá, je "chvíle se trápit", a taky díra do břicha už v dnešní době neni takovej problém, ne? Nicméně já to myslel spíš tak, že když doktor vidí holku jako je Dirty a vidí její břicho a má odhad, že dítě váží skoro tolik, co matka, tak by z četných porodních zkušeností odborně usoudil, že to asi jinak nepůjde. Mám za to, že tohle by poznala jakákoliv porodní bába.

StvN: Tož do porodnictví lidskýho taky nevidim, ale já než se rozhodnu pro skalpel, tak si to taky šestkrát rozmyslím. Dokud je šance se tomu vyhnout, tak se vyhnu. Ono je rozdíl chvíli se trápit nebo mít díru do břicha.

StvN
25. 05. 2006
Dát tip
To nám pěkně strašíš holky. Už takhle se bojí a ty ještě popíšeš nejhorší možnou situaci. Nejsem doktor, ale přijde mi to docela neprofesionální, to co předvedli a nakonec ten císař, kterýho určitě mohli udělat mnohem dřív.

pozorovatel
24. 05. 2006
Dát tip
byla vysoká víš, možná to ani učitelka nebyla.. je to už dávno a moc si to nepamatuju ředitelka to byla!

Jak může někdo se zvláštní školou bejt pedagog? Na to je potřeba vejška, ne?

pozorovatel
24. 05. 2006
Dát tip
co bys chtěl od učitelky ze zvláštní??

Pozorovatel: Škoda, že ti nezatajila, že se máš následně zase nadechnout.

*narozeninám

pozorovatel
24. 05. 2006
Dát tip
nás učitelka učila, že u čárky můžem vydechnout :)

Jo, a dirty, k narozenimám odemě dostaneš pytlík měkkých i, krabičku ypsilonů a rodinné balení čárek. A po večerech se začneme učit česky, ju?

Mně se líbí, jak je úpornost porodu hezy graficky vyjádřena štangloidně jednolitým textem. To se jeden sakra zadejchá, udržet řádek:))

pozorovatel
24. 05. 2006
Dát tip
tip za porod :))))))))

pozorovatel
24. 05. 2006
Dát tip
je to horor, ale máš tam místy půvabná spojení:)) oxytocin - to je můj oblíbenej hormon!:)) jsem si někde přečet, že způsobuje orgasmus dělohy.. nesehnala bys mi ho? jo a pošleš mi tu fotku, co udělal tomáš?:))

Nickyx
24. 05. 2006
Dát tip
nechtěl bych...ale gratuluju! :) dobrý popis *

Dirty
24. 05. 2006
Dát tip
holčiny ale bolest přebolí :)) pravdou je, že už si to ani moc nepamatuju a hlavně nemusíte mít tak dlouhej porod jako já! :) Milly: to dítě ode mě oddělili, protože jsem byla mimo (v narkóze) jinak s ním můžeš zůstat :)

Milly
24. 05. 2006
Dát tip
Gratuluju! :-)) Já to věděla, proč jsem se jako malá zařekla, že nikdynebudu mít děti, když jsem se v knížce dočetla, že to tak strašně bolí........... Já bych na to vsobě asi těžko sbírala nervy, starat se o někoho takhle dvacet let... Přijde mi to docela hnusný, že po porodu dítě od mámy oddělí......., nevím, jestli to pak na děti nemá nějaký celoživotní vliv..., bych byla pro alternativní porody v nemocnicích, ale to asi zatím neexistuje..... Jak je ted?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru