Miriam

hebrejská dívka od vltavy
   polonahá v dlaních
květiny  a nohy skrze vykasanou
sukni zaleskly se  oči ptačích křídel

tak vyryjme si  už jenom pro dnešek
pár doteků  nad rámec papíru -
neuteču  a snese všechnu bídu  Píšeš

závidím slepcům
jejich vzpomínky vznešenosti
vtesané a nelibost vrásek v
                 tvářích krásných žen

a dál ...

Závidím slepcům paměť
orámovanou - nemohoucností se pohnout
a hlasy ve tmě
řvou jako roznesené stíny na kopytech

pohybují se na rozprostřeném
prádle i vítr i vůně škrobu po velkém prádle
a jediná krása  v prstovém divadle vlaje
ač po letech se rozpadá
v jejich duši - nekončící
holokaust budoucnosti

                      a denní snění pro - vědomní

---