Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vstříc zapadajícímu slunci

13. 06. 2006
4
0
5666
Autor
Milly

11.6.2006

Jedu autobusem, stojím, užívám si jízdy a najednou koukám, že zapadá slunce. Otáčím se tváří k němu a kochám se tím rudo- zlatým kolem, pomalu klesajícím k západu. Zažívám  při tom nádherně povznášející pocity a je mi při pohledu na ostatní lidi v autobuse líto, že oni si toho nejspíš vůbec nevšímají, co se kolem nich odehrává za zázrak... Skoro všichni se mračí, snad jen já, ač sama, mám tvář prozářenou úsměvem.
Po chvíli váhání vystupuju na zastávce na znamení, a ve svých krátkých modrých květovaných šatech se vydávám zapadajícímu slunci vstříc. Kráčím  podél silnice, kolem mě jezdí auta, ale mně to najednou skoro nevadí. Vnímám hlavně tu rudou záři a vůni trávy, prohřáté sluncem.
Neruší mě dokonce ani pohled na rozestavěné budovy podél silnice a obrovské reklamní bilboardy, rozestavěné všude kolem..... způsobuje to světlo a vůně.., jemňounce modrá obloha bez mráčku (vzpomínka na dokument o procesu s Miladou Horákovou- slova jedné vězeňkyně.....- jednou v noci ji vyvedli ven a ona spatřila nad sebou cosi..... a říká si: "Co je to tam nahoře za světla? Vždyť jsou to hvězdy!! Hvězdy na nočním nebi!!!!!" Tak dlouho už nespatřila nebe- připadalo jí jako zázrak..........). Napadá mě, že nic není ztraceno, dokud člověk při pohledu vzhůru vidí nebe....... Ani ve velkých městech s věžáky ani v průmyslových zónách.......... Dokud vidím nebe a cítím trávu, je to, jako bych se v klidu a míru procházela polní cestou- a co na tom, že kolem sviští auta a ční reklamní tabule. Příroda ještě nezemřela, ani tady ne...
  Procházím autobusovou zastávkou středem hloučku klábosících, kouřících holek v moderních šatech- všimly si vůbec, že zapadalo slunce? Přišly mi tak..... uzavřené do města.....
Automaticky mířím k záhonu růží. Váhám, kterou dřív oslovit a políbit... Červená menší, keřík žlutých, velká růžová,..... každá voní jinak. Nechávám se hladit jejich okvětními plátky po tvářích..... Šeptám jim...: "Růžičky.........".
Bodne mě napětí- nikde nikdo.., ale..... co když mě někdo uvidí? Pokaždé, když jdu tamtudy na autobus, pozdravím růže a čichnu si k jedné. Myslím přitom na Malého Prince. Hladí mě to..., jen........ Nikoho jsem tu ještě neviděla čichat k růžím...... Bolí mě pocit odlišnosti, až jakési nepatřičnosti a vydělenosti mezi těmi lidmi. Právě teď kousek ode mě jedna paní prošla- rychlým krokem..... Růže neviděla....asi..........

Další záhon u vedlejšího vchodu paneláku- jedna malá rudá růže.. Shýbám se k ní a nasávám vůni.
Vedlejší travnatý pruh je plný ternitých keřů s těmi nádhernými plnými květy... Je to dilema: ke které se sklonit dřív... Hladím lehoučké plátky krásných barev. Nade mnou létají jiřičky jako temné siluety, jako čiřikající malé šipky.
Vznášela bych se téměř, spontánně hladíc každý keř obsypaný zelenými lístky, který se mi octne v dosahu..... Jen ten slabý pocit, že se to nedělá.......
Ještě na zastávce jsem pohladila trávu... toužila jsem po tom a rozhodla se to udělat- ano, po chvíli přemýšlení, co tomu řeknou lidi, stojící na protější zastávce. Protože: " Hladit trávu?  Kdo to tu kdy viděl?".
Náš park, heboučké listy červeného dubu, jiné, než rovněž hladící lístky jabloní... Pozdravím třešeň se zrajícími plody- jen ruku zlehka přiložím na její hojící se rány (vedle na hřišti hraje nějaký kluk s holkou tenis), dotknu se rukou drsné kůry vzrostlého stříbrného smrku, přiložím nos a nasaju jeho uklidňující vůni.. Je tak..... starostlivý............ Jako bych se před ním styděla.. Před domem potkávám sousedku. Prohodíme pár slov a jdu domů. V meditační náladě, citlivá... Ještě, že venku nebylo moc lidí. Bojím se, že mě z ní někdo vytrhne, že ta citlivost přejde a ještě před tím ten přechod zabolí.....
Je to jako na meditačním kurzu. Už se zas na nějaký těším. Na ten klid, čas na přemýšlení, prožívání a prociťování....
"Proč jsem vlastně ani nepozdravila ořešák?", napadá mě.. Aha, to kvůli rozptýlení sousedkou.........

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
auta a smrad z nich? Tak na to si počkám........ zatím mám jen zkušenost, že jsem jeden čas nic necítila- a pak jsem říkala- kdybych cítila aspoň tu bolest...., to je hrozný, tahle prázdnota...- nezůstane mi to? A nezůstalo. :o)

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
:-) a ti co se nesmějou navenek se zas určitě smějou uvnitř...svět není tak špatné místo a život stojí za to aby byl žit...jen člověk si to uvědomí často až v okažicích kdy už je pozdě a konec ukáže, že je blíž než by si byl jeden pomyslel... A pak, najednou, se člověku chce žít a všechno je tak krásné a tak cenné i ti mračící se lidi i ty paneláky a auta a smrad a křik a slzy...dokonce i ta bolest zraněného srdce je krásná... jen to pochopení často přichází pozdě...

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
jo, to se mně taky stává.....- a taky už se mi stalo, že jsem si uvědomila, že někdo z těch lidí, co se bůhvíproč mračej.....- že někomu z nich třeba právě někdo umřel.......- nebo jedou z nemocnice od někoho těžce nemocnýho...- jako se to dělo mně...... a musela jsem se pak nějak dopravit domů....... Takže nikdy nevíš, proč se kdo mračí nebo chová "bezohledně". asi je lepší mít tedy soucit. Mně bylo tuhle zle a najednou se na mě někdo usmál v metru a řekl mi ahoj.....- a to mě hned rozzářilo.......... :-)) pak mi radil cestu a řek, že mě rád potkal.........- úplně mě to postavilo na nohy- taková "maličkost"... :-))) Ale jo, taky se mračim, když mě bolí hlava nebo tak něco..... a usmívaj se hlavně malý děti.... a dospělí hlavně na ně..... zas........ Fajn, že seš další člověk, co se usmívá i venku sám..... :-)))

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
jo, to se mně taky stává.....- a taky už se mi stalo, že jsem si uvědomila, že někdo z těch lidí, co se bůhvíproč mračej.....- že někomu z nich třeba právě někdo umřel.......- nebo jedou z nemocnice od někoho těžce nemocnýho...- jako se to dělo mně...... a musela jsem se pak nějak dopravit domů....... Takže nikdy nevíš, proč se kdo mračí nebo chová "bezohledně". asi je lepší mít tedy soucit. Mně bylo tuhle zle a najednou se na mě někdo usmál v metru a řekl mi ahoj.....- a to mě hned rozzářilo.......... :-)) pak mi radil cestu a řek, že mě rád potkal.........- úplně mě to postavilo na nohy- taková "maličkost"... :-))) Ale jo, taky se mračim, když mě bolí hlava nebo tak něco..... a usmívaj se hlavně malý děti.... a dospělí hlavně na ně..... zas........ Fajn, že seš další člověk, co se usmívá i venku sám..... :-)))

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
ad usmev: možná jsem víc sobecky, ale kdyz vidim jak se lidi kolem me mraci, tak si uvedomim, ze ja se tvarim taky tak(dokud se na to nezamerim) a to me prinuti k usmevu. A v tom momente se na me usmeje alespon jeden z cestujicich a je mi fajn...vidim spojence, at uz jde o male dite, starou babicku nebo mladou maminku (jen kluci nevedi, jestli od nich neco nechci, kdyz se usmivam, takze to je jeste zabavnejsi.-D) Ten tip byl za to, že mě to oslovilo, je to mile napsané a blízke...vyvolalo to prijemne pocity a ty si tip zaslouzi:-)(nezavisle na formalnim zpracovani)

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
Jéé, DĚĚĚKUJÍ..., děěkují...... Tys mně dal tip! :-)) To potěší od spisovatele Tvých kvalit..... :-) Hm, většina lidí mi přijde dost uzavřená- aspoň na veřejnosti- víš, tohl těžko snáším... jak vylezou z baráku sami, mračej se a mračej...- na ulici, v autobuse....- když vidím usmát se člověka, který právě není v kontaktu s někým jiným, když se na mě usměje někdo, koho neznám, je to pro mě ctí a svátkem- vážně. .-) Všude vídám tolik krásnýho- kapičky vody po dešti na keřích...... Kvetoucí růže- každý den kolem nich chodím a čichám si- a viděla jsem za celou dobu učinit totéž jen jednu paní... a vídám tam procházet tolik lidí............. Za co vlastně ten tip? Nějak odfláklá kritika.... ;-)

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
A tolik bylo strachu, žejsi vetřelcem:-) Nejsi...každý máme v životě milión povinností a jen občas si dopřejeme chvilku citlivosti a pak se stydíme, schováváme a jak zloději plížíme do světa snů. Že si nás nidko nevšímá?Že máme pocit vyvrhele? Jen pokud si to připustíme. Každý je zranitelný, jen si to nechceme připustit, každý jsme občas nostalgický, jen se to neděje všem najednou. :-)Úplně mám před sebou tu scénu jak z utopistického filmu, kdy v 18:04 všichni lidi jako v tranzu pohlédnou k zapadajícímu slunci a minutu se rozplývají nostalgií,než v 18:05 pokračují ve svých každodenních životech jakoby se nic nestalo:-Dbrrr to je představa, to raději ať je to jak doposud a každý máme tu svou chvilku jen pro sebe. Svoji chvilku s ružemi a stromy, se stébly trávy i zapadajícím slncem a hvězdami na noční obloze. maš Tip

Robinia
12. 07. 2006
Dát tip
Mám to štěstí, že za růžemi mám lipovou alej a teď právě ještě některé lípy kvetou a nádherně voní :-)

Milly
12. 07. 2006
Dát tip
Robinia: ó, děkuji...., i když ve skutečosti jsou zA MNOU ZMIŇOVANÝMI RŮŽEMI MÍSTO SROMŮ PANELÁKY..... :-)

Robinia
12. 07. 2006
Dát tip

vesuvanka
16. 06. 2006
Dát tip
Milly - díky za avi i zájem o přečtení básně, který mě potěšil :-))). Ta báseň se jmenuje "Tenkrát na západě" a na Písmáka jsem ji vložila 6. 1. 2005, číslo díla je 142109.

Milly
15. 06. 2006
Dát tip
děkuju, vesuvanko, to jsem ani nečekala..! :-) Jen jsem si říkala, že by se ti mohlo líbit, když máš tak ráda přírodu.... Pamatuješ si název té své básně? Že bych se taky podívala...

vesuvanka
15. 06. 2006
Dát tip
Díky za avi :-))) Dílo je nádherné, mluvíš mi z duše... také ráda pozoruji západy slunce, o jednom velmi dramatickém, který jsem pozorovala z tramvaje, jsem napsala báseň.. i já čichám k růžím, hladím květy, trávu, kmeny nebo větvičky stromů a kameny :-))). Dílo si zařazuji mezi nejoblíbenější, děkuji a dávám TIP

Milly
15. 06. 2006
Dát tip
sladké houbičky? Neznám... ostatním omluva za avi- užsi nevybavuju, zda jsem ho posílala, nebo ne..

Lakrov
12. 06. 2006
Dát tip
Houbičky jsou sladké!:-). Taky tam rostou? (přeď panelákem)

Milly
12. 06. 2006
Dát tip
houbičky!:-)

Lakrov
12. 06. 2006
Dát tip
Ale je (to kradení). Přestupky a zločiny je přece potřeba hledat na každém kroku. Ať jdem s dobou!

Milly
12. 06. 2006
Dát tip
To přecenení kradení..., tohle slovní spojení klidně použij.., pokud Těinspituje k napsání něčeho. A možná tímhle inspiruješ Ty mě... :-))

Lakrov
12. 06. 2006
Dát tip
Hlazení růží... jen mi to něco připomělo. Možná by to byl hezký název. Pro obrázek, pro povídku, pro... já už ani nevím pro co. Snad příště. Aby mě pak někdo mohl znuděně upozornit: "Jé, to je starý (vyčichlý, oposlouchaný/odeznělý)". Snad je to (použití názvu) na Tobě. Kdo komu (z nás dvou) by vlastně ten nápad ukradnul?

Milly
12. 06. 2006
Dát tip
A nic jsem nenaznačovala- bodnul mě ten pocit, že mě někdo uvidí spojený s vědomím, že to u nás zkrátka není obvyklé hladit růže u paneláků.. :-(

Milly
12. 06. 2006
Dát tip
Ahoj Lenko, dík za upozornění.. Napřed jsem to totiž psala v minulým čase a pak mě to nějak strhlo a přešla jsem na přítomnej- pak jsem očima prolítla vzniklý mišmaš a následně všechny věty upravila do přítomného času. Jsem ráda, že se ti to líbilo. A že to ještě někdo cítí podobně jako já. Fakt nemám dojem, že bych uměla psát, jen někdy cítím touhu něco světu sdělit, tak se o to pokusím.. :-) Vážně je ti líp? To je pro mě ta nejlepší kritika ve spojení s tímto dílem- neumím si představit, kterou bych tu viděla radši.. Dík za zápis. :-)

Lakrov
12. 06. 2006
Dát tip
Napřed mi trochu vadilo o červené písmo. Už ho chápu. Slovo tráva bude ve spoustě lidí (ve mně ne) vyvolávat jiné asociace. Prožívám občas (čim dál častěji) něco podobného. Jen obvykle v břízkách za vodárnou nebo na hrázi rybníka (i s těmi jiřičkami). Každý holt chodí/jezdí za povinnostmi jinudy. Je to napsáno s citem a bez zaváhání (navrhuji poopravit některé věty) ...Otáčím jsem se tváří k němu ...že oni si toho nejspíš vůbec nevšímají, co se kolem nich odehrává ... > "Růžičky.........". > Bodnutí napětí- nikde nikdo.., ale..... co když mě někdo uvidí? To si troufáš naznačit, že... :-) ...a nikdo si toho nevšímá. Je pondělí, a mně je líp, než před chvílí. Těšim se na večerní slunce. TiP.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru