Studnice stínu

To whispermoonlite: Tohle je aspoň kritika, která je člověku něco dá. To že mají lidé ruzný vkus, názory či zkušenosti samozřejmě chápu a uznávám. Rozčiluje mě jenom lidská neuvědomělost - když lidi sami sebe a tedy ani své postoje nechápou.

Přečetl jsem si i komentáře, který jsou zajímavý přinejmenším tím, že vypovídají o autorech-čtenářích. V literárním procesu jsou vždy dvě strany. Autor a čtenář a mezi nimi je text. Takže všechny ty soudy vypovídají nejen o textech, ale v nemenší míře i čtenářích. Taky jsem mnohokrát překvapen, co se komu líbí, ale potom si uvědomím, jak různé čtenářské zkušenosti se zde potkávají. Tolik na uklidněnou. Pro mě má ta básnička něco ze starosvětského řádu a moralizování. Je blízká stylu křesťanských autorů, zvlášť mě napadá Josef Kostohryz. Srozumitelná je celkem dobře. Je v ní několik obrazů, které dobře fungují (nezaujal mě však ten úvodní, nepřináší mi nic nového). I když nejsem příznivec morálních soudů, atmosféra, kterou text vyvolává, je mi sympatická. První osoba mn.č. je vždy ošemetná, autorský hlas jako mluvčí zástupu může lehce vyvolávat i nesympatie. Ovšem pokud autor ví, že to tak musí být, netřeba se na to ohlížet. Stylisticky je to celkem zvládnuté. Jako celek to není tak vynalézavé.

pocity jsou naší součástí a závisí na mnoha věcech... já neřekla že to dílko je špatné... jen na mne v onom okamžiku jako celek nezapůsobilo... já nejsem kritik, jen čtenář... tak snad na tvém roztrpčení nenesu až takovou vinu :o)

já nevím...ve mně to vyvolalo velice určitý pocit...také nesouhlasím s krempi, začátek je obehraný, ale potom se ta báseň rozběhne a je mnohem lepší...celkově mi nepřipadá špatná, na Písmáku je mnoho nesrovnatelně horších děl... autore, nestěžuj si...není to tu tak zlé...a pokud píšeš pro ocenění, tak je to škoda a nesmysl...všem se beztak nezavděčíš, piš pro sebe:-)

s každou slzou spadne kus nebe to se mi taky moc líbí... jinak taky nechápu, ale to by mi nevadilo, kdyby mi to dalo pocit - nehledám většinou CO tím chtěl básník říct, ale JAKÝ POCIT to ve mně vyvolá... tady se pocit - můj pocit- nedostavil

On to totiž není úplně volný verš, on má záměrně rytmus.

Zkouším to, čtu to znovu. Ale nějak nevím, co s tím. Vážně se snažím zjistit PROČ mi to nepřijde moc dobré, ale nedochází mi to, promiň, nejsem dobrý kritik. Snad mi tam schází nějaká forma nebo melodičnost. Na to, že je to psané naprosto volným veršem, to postrádá jakousi plynulost nebo jak to nazvat. A taky ten obsah - chápu z toho, že lidé jsou špatní a že až to pochpí, bude už pozdě. Ale to ostatní jsem fakt nerozluštila, takže to pro mě vlastně nemá pointu. Možná je to mnou, ale dělám, co umím.

Nic takového taky hned tak nedělám. A netvrdím, že všechno je tu špatné. Nepíšu proto, abych měl úspěch, nezkouším různé styly, abych se líbil. Dělám to proto, že mě to baví a proto, že chci něco sdělit. Mé rozhořčení plyne z toho, co je zde hodnoceno jako dobré. Už mockrát jsem narazil na velmi kladně hodnocenou báseň plnou formálních, stylistických a gramatických chyb, které nemohly být ničím jiným než chybami. Báseň obsahově prázdnou, nebo přinejmenším nedomyšlenou. Báseň vystavenou na efekt bez špetky umění. A když už se mi něco nelíbilo, věděl jsem přesně proč. A především to mě štve ze všeho nejvíc - mé básně jsou podle vás prostě tak nějak celé úplně špatně a hotovo. Rád bych jen věděl, v čem konkrétně dělám chybu.

Nemusíš hned shazovat ostatní dílka a autory, když tě kritici nezasypou typy. A jestliže jsme tři čtenáři nepochopili báseň, tak bude asi chyba jinde. Ale myslím si, že nemá cenu zkoušet pořád nové styly a témata, aby ses dočkal ocenění. Vždyť bys měl psát v první řadě pro sebe, ne pro vkus ostatních. A řekla bych, že není problém v tom o čem píšeš, ale jak. Možná se časem vypíšeš a budeš oceněn, nebo prostě máš talent na jiné věci, než psaní, asi jako já. Rozhodně to ale nevzdávej a piš tak, aby to dělalo radost tobě, to je můj jediný recept.

Hups, nějak se mi ztratila v překladu poslední věta. Ale ta by váš názor stejně asi nezměnila. Já už nevím, o čem a jak psát. Zkusil jsem snad všechny formy, styly a témata, a přesto se většině čtenářů pořád jakési neurčité cosi nezdá. Omlouvám se, že píšu o něčem. Omlouvám se, že píšu nějak. Mohl bych zde utrousit nějaký vyšperkovaný milostný impresionistický žblept, nebo expresivně popisovat své depresivní stavy, ale to by bylo stejně bezobsažné a zbytečné, jako většina zdejších "výborných" děl. Jako celá současná poezie. Nejspíš jsem divnej, ale jedno vím určitě -tuhle báseň jste nepochopili.

s každou slzou spadne kus nebe- to je parádní, ale jinak mi to přijde trochu nešťastně pojatý. Je to takový vzdech o lidské špatnosti, ale chtělo by to něco víc.

sorry ... mimo ...

ten zaciatok sa mi zdal byt docela zaujimavy, ale cim dalej ku koncu, tym ma to viac nudilo a som nevedela o com to vlastne citam