Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

návrat do iluze

15. 06. 2006
14
2
1572

&prolog& nejvíce opuštěných deštníků se v pražských a vídeňských tramvajích projíždí v dubnu aprílové počasí navádí k různým úvahám které moknou a pak na slunci zase osychají jednoho takového dne se v prostředcích hromadné dopravy nahromadilo tolik deštníků že už si nebylo kam sednout podivně deformován jsem se tlačil u zadního skla špinavého vlaku pod velkým černým parapletem s dubovou rukojetí vykládanou smrkovým jehličím a četl si dopis vzdáleného synovce mé babičky Ottu Löwa už šedesát let nikdo neviděl Nikdo ho nepostrádal &návrat do iluze& Pozval mne nahoru k sobě na balkón v ruce držel malý dalekohled na obou stranách s rozbitými sklíčky díval se stejným směrem jako já pozoroval prázdné lodě na hladině kalného Dunaje a já zas obdivoval křídově bílé labutě na Vltavě Nikdo z nás dvou si nemohl být jistý tím druhým Potkali jsme se až v bažinách nedaleko Birkenau Hustě pršelo a svítilo slunce nohy se propadávaly a ruce chtěly výš snad duhu uchopit Ottova žena tančila nahá s krásným zubrem na mýtině a její srdce tlouklo jak zvony sobotních odpolední v Lublinu Prastrýc mi dlaní zakrýval oči to prý abych neviděl a neslyšel štěkat kosti našich předků Pomáhala mu nějaká dívka - krásná černovláska s čokoládovýma očima do které jsem se okamžitě zamiloval Nepřestávala se smát a hladit mne ve vlasech Plakal jsem a vztekal se Několik hodin nemohl nikdo zastavit ten pláč Našel jsem se až k ránu na opuštěném nábřeží strýc i dívka zmizeli tvář mi hladily vlny a víčka líbaly jiřičky Na zubrovi přijela nahá žena Dala mi na hruď rezavé a těžké secesní nůžky a vedle nich položila lístek s verši pana Seiferta Velikým městem dlouhá teče řeka, sedm mostů ji spíná, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek, a každá je jiná. Ve chvíli, kdy jsem je dočetl usmála se a švihla rukou do mraků Tím jemným ale rázným gestem ke mně promluvila "Vem ty nůžky, rozetni ty dráty a vrať se tam, odkud jsi mne vyhnal, tam odkud jsi přišel." &epilog& nejvíce opuštěných deštníků se v pražských a vídeňských tramvajích projíždí v dubnu aprílové počasí navádí k různým úvahám které moknou a pak na slunci zase osychají a už se sotva podívají zpátky


2 názory

ti rozbiju držku, ty šmejde!!

miirdas
07. 09. 2008
Dát tip
až epilog, zbytek jsou kecy

Rad_o)))
24. 06. 2006
Dát tip
... * Tink :o)))

Print
16. 06. 2006
Dát tip
Vůbec to není špatný:-) Naopak!

nám už to nemyslí dneska...ale k tomuhle se ještě vrátíme...

sachet
15. 06. 2006
Dát tip
překvapivá...lehký krok v těžkých botách. Tipnu si!!

solomon
15. 06. 2006
Dát tip
*

oleandr
15. 06. 2006
Dát tip
taková cestovní letecká prostorná líbí moc

Zuzulinka
15. 06. 2006
Dát tip
tohle povídání mám ráda, jako šílený déšť co tluče na má záda*

Norsko
15. 06. 2006
Dát tip
gejzír nápadů

zubr na mýtině bych pro sebe vypustila... jednou větou: má to hlavu i patu. t

Noe1
15. 06. 2006
Dát tip
silná záležitost

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru