Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání
19. 06. 2006
1
0
1132
Autor
pyšná princezna
člověku, který pro mne hodně znamenal...
Vyznání
Miluju letní noci. Když je po bouřce, celý dům už spí a já se můžu v klidu potopit do hluboké noční tmy spolu se svými myšlenkami. Pokolikáté už otvírám to staré okno? Upírám oči do neprostupné černoty, ze které po chvilce vystupují tolik známé větve stromů a plaňky plotu. Vzduch voní kapkami deště, vane příjemný vánek, jenž se zaplétá do korun stromů a listy šumí stejnou melodii jako pokaždé. Jen dnes jakoby vítr šeptal tvým hlasem.
Jak je ten stříbrný smrk už velký. Připadá mi, že to muselo být před měsícem, kdy byl tak malý, že ho v té tmě bylo sotva vidět. Ale to se z okna dívala jiná slečna. Ani snad ne o tolik mladší, ale úplně úplně jiná. Každý zamilovaný je v šestnácti slepý. Vidí svět přes brýle mámení, v hlavě nosí docela jiné problémy a vždycky má svoji pravdu. Jak je to hloupé. Kolikrát jsem seděla u okna na těch studených dlaždičkách, dívala se na důvěrně známý dvůr a prosila noc. Ano, prosila tu černou a magickou tmu o smilování… Z nebe však žádný zázrak nepřišel a měsíc se mi každou noc vysmíval. A přesto… Dnes tu sedím, kachličky u okna mě studí a já vychutnávám tu krásnou hudbu, kterou dnes hraje tichý letní vánek. Zní jako tvé písně… Ze tmy se na mě smějí tvé uličnické oči, upírají na mě svůj pohled a já tě chci políbit. Ano, protože už je všechno zcela jinak. Dalo by se ještě lehce spočítat v hodinách, jak je to dlouho, kdy jsme byli spolu a ty si mě toužil líbat, hladit, milovat, …
Dnešní noc je jiná. Stejně černá tma, stejný měsíc, hvězdy, tytéž koruny stromů. Ale v okně sedí jiná slečna. Sedím tu já a po roce se moje oči opět umí smát… Všechny hloupé sny sem vyhodila z hlavy a nechala si tam jen vzpomínku na tvoje vyznání. Ani netušíš, jak ve mně všechno znovu ožilo po tom dlouhém nesmyslném spánku. Řekl si, že mě máš rád a jen chceš, abych to věděla. Žádné pokrytecké slibování nehynoucí lásky. Jen radost ze života, který se musí umět užívat! Sklopil si při tom oči, snad ses bál, že ti neporozumím…
Pomalu se začínají znovu snášet k zemi tisíce kapek a já myslím na Tebe. Měl si pravdu, déšť je nádherný… V terezínském památníku stojíme pod stromem, prší a my se líbáme, jakoby to mělo být naposledy… Hladíme jeden druhého a tiskneme k sobě svá roztoužená těla…
Nechtěla jsem odejít, ale teď jsem tady. Uprostřed noci se dívám ven, do tmy. Začíná opět pršet. Děkuji.
pyšná princezna
29. 06. 2006
na ten věk dobrý...vždyť je to kouzelný, když jsou teenageři v téhle době ještě tak něžní a naivní...o iluze přijde člověk později tak jako tak, proč to uspěchávat...
přesto, že naivní, tak dobře napsané:-)))
vtáhne člověka do atmosféry:-)