Čichavec

Je to pár hodin co jsem odlétal z Finska. Vracel jsem se utahaný z kongresu. Ve frontě přede mnou podupával nápadně nervózní Číňan. Těsně před vstupem do letadla vyšlo najevo, že nemá letenku. Nebo spíš  že ji nemůže najít. To je dost smůla. Cestující bez letenky je jak ryba bez bicyklu. Když se dozvěděl, že nikam nepoletí, tak předvedl etudu  srovnatelnou s mistry čínské opery, jak je známe z ČT2. Chvíli chrčel a vydával různé asijské zřejmě bojové a zvířecí zvuky. Pak posunky nutil letušku prohrabat poměrně vzdálený koš na odpadky, jestli tam letenku  náhodou někdo neschoval. Za celou dobu neřekl jediné slovo. Předváděl pantomimický výstup na téma „kam se mrška schovala“ a s nadějí vytahoval různé jiné papíry. Všechno marně. Vrcholným kouskem byl  teatrálně předstíraný kolaps, kdy se zhroutil na své příruční zavazadlo a chvíli na něm zůstal ležet. Mělo mi být divné, že se náhle jeho chování změnilo. V mžiku se přestal  zajímat o cestovní doklady a úprkem zmizel u nejbližších toalet. Stala se totiž taková nepěkná… ošklivá věc. Jak bych to jenom…  No, on se nám totiž Číňan během rozrušení posral! (Omlouvám se, ale jakýkoliv eufemismus není dost výstižný pro to, co se přihodilo.)

Ve WC kabince zřejmě našel letenku a sílu vrátit se k letadlu. Co nenašel bylo čisté prádlo. Nebo aspoň čistější prádlo. Bohužel. Dočkal se poměrně odměřeného přivítání spolupasažéry.  Vedro k zalknutí a do letadla nastoupil smraďoch. Fakt ukrutnej smraďoch!  Už při jeho průchodu uličkou si cestující přestávali číst, nenápadně očichávali vlastní podrážky i kolemsedící. Někteří si začali vyměňovat místa v domnění, že to smrdí právě jejich soused. Konečně se většina hlav otočila do zadní části letadla, kde byl ON! Zdroj! Letecká společnost se poměrně rychle rozhodla, kterého pasažéra je třeba vyloučit z další přepravy. Uhodli jste! Podle reakcí lidu to vypadalo, že buď poletí on sám nebo ostatní. Varianta společného letu s hovniválem byla ihned jednomyslně zamítnuta.

Teď šlo o to, aby ještě někdo z cestujících pána očuchal a podepsal protokol, že smrdí a smrdět nepřestává. Bylo třeba vybrat mezi pasažéry důvěryhodného svědka celého defekačního incidentu. Je pravdou, že je to trochu menší čest, než být svědek třeba na svatbě nebo při křtu. To nepopírám. Ale tady zřejmě zabral můj titul MUDr. a další doktorát za jménem k tomu, díky kterým jsem hravě přeskočil jiné, jistě neméně fundované, kandidáty. Samozřejmě, že letuška neomylně přišla za mnou! Rodiče byli tak pyšní, když jsem odpromoval! Tolik let studia a teď tohle. Čichavec! Možná podle množství protestů lékařů se zdá, že nám zdravotníkům pořád něco nevoní. Proč by ale nemohli chodit čichat třeba investiční bankéři? Ti mají mít čich na průsery! Nebo někdo z první třídy? Čichat k parfémům to jo, ale když jde o hovno, tak si aerolinky vzpomenou  na nás v turistické třídě!

Letuška mě odvedla dopředu před pilotní kabinu. Tam druhá letuška s letušem-alias stewardem jednou rukou odstrkovali Číňana od dveří letadla a druhou na něj střídavě stříkali deodoranty. To ho ještě víc dráždilo a snažil se dostat zpátky do letounu. Chvilku přestali stříkat, abych si ho mohl zblízka očichat a prohlédnout.  Přišel expert! Také Číňan se zklidnil. Diagnózu jsem stanovil nebývale rychle. A to i přesto, že jsem internista: „Má ho tam! Rychle zavřete dveře od letadla a nepřestávejte stříkat!!!“

         Myslíte, že  jsem dostal nějaký bonus za svou oběť čichavce? Třeba šampíčko jako poděkování nebo pár air miles na kartu věrného zákazníka? Nic takového. Happy end se nekonal. Aerolinky totiž nechaly v Helsinkách spolu se smraďochem i můj kufr! Příště se jim na to můžu…