Vlasy Bereniky

zveřejněno na Psu...

Slunce spěchá k západu. Okraj města Pasadena, dál už je jenom poušť. Písek poletuje mezi plechovými kůlnami. Náhle zaskřípe pod botou stříbrného skafandru. Osamělý muž míří k prastaré raketě.
"Jak je to dávno!" Připadá mu to jako století.
Celých těch deset let opravoval tenhle starý vrak. Musel něco dělat aby zapomenul. Zapomenout? Ne, to ne, cítil ji stále a pořád silněji.A teď, když je vše hotovo, najednou taková … náhoda. Tak by to možná nazval před deseti lety. Ale dnes? Přijal tu zprávu, jako by na ni čekal. Musela přijít.
"Astronomové celého světa zaregistrovali na obloze nový objekt. Jeho příčinu se však zatím nepodařilo přijatelně vysvětlit. Jedná se velmi zajímavou mlhovinu viditelnou dokonce i pouhým okem. Astronomové z petrohradské observatoře, kteří jí ohlásili jako první ji nazvali … Vlasy Bereniky."Muž došel k raketě, vstoupil dovnitř a usadil se v řídící místnosti. Jeho ruka chvíli váhá nad ovládacím pultem, než se dotkne modrého vypínače. Na stěně se rozsvítila obrazovka. "Vše funguje jak má." Je naprosto klidný, zaplavuje ho dříve nepoznaný pocit naplnění, štěstí. Vždyť poletí, …. za ní…
Raketa je připravena, všechno čeká jenom na start. Dotkne se tlačítka a z trysek lodi vyrazí plameny, nepředstavitelný hluk zaplaví loď. Pomalu se odlepí od země. Nic už ho zde nedrží. Najednou je ticho. A tma. Ve tmě září hvězdy, každá jako slib dalšího krásného dne, …s ní. Cítí její vlasy, něžně se ho dotýkají. A tak tomu bude už napořád."Byl to blázen", říká stařec muži s notýskem, který si přišel prohlédnout místo startu.
"Říkal jsem mu, že ten krám nikdá nepoletí." Ohořelá startovací rampa, z lodi toho moc nezbylo.
"Naštěstí v těch kůlnách nikdo nebydlí", dí k tichému pánovi, který se rozhlíží po místě neštěstí.V tu chvíli slunce zapadne za obzor a na obloze nad zbytky rampy se objeví ona nová mlhovina. Oba pánové k ní zvednou oči.
"Je opravdu krásná", prohlásí muž se zápisníkem. "Vypadá jako ženské vlasy."
….Vlasy Bereniky

---